Zdá se, že přestávají být srozumitelné nejen pro voliče, kteří stále zřetelněji vnímají rozdíl mezi jejich deklarovanými programy a faktickými činy. Přestávají rozumět i samy sobě. Jejich předáci neumějí věrohodně sdělit, oč jim doopravdy jde (kladu důraz na slůvko „věrohodně“). Tento handicap si strany nesou v sobě od samého počátku, tj. od listopadového převratu. Dnes jim viditelně dochází dech. 

Už ani nepamatujeme, kolik a jakých jsme tu měli. Vesměs vznikly zkusmo. Byly předem vymyšleny jako nabídka předpokládající možnost poptávky. Ta se buď našla, často jen nakrátko, anebo se nenašla. Nakonec se jakési stranické spektrum ustálilo, a to se zřetelem na to, jaké strany existují v zemích, jimž říkáme vyspělé. Všimněme si však, že pokud mají některé naše strany nominálně své družky v západní Evropě, jsou jim cizí.