Po debaklu pravicové vlády strana (i veřejnost) přesto počítala s nápadným volebním vítězstvím. To nenastalo. I proto, že si její vedení dalo gól do vlastní branky. Strana prožívá kocovinu. Ta ji však může probudit k vnitřnímu životu. Ostatní zavedené strany, zdá se, podobnou příležitost nemají. Respektive mají, ale nevyužívají ji. Není znát, že by se v nich něco důležitého dělo.

Sociální demokraté jsou tlačeni k otázkám, jimž se vyhýbali. Už nestačí volit mezi Haškem a Sobotkou. Je třeba se ptát, proč. Nakolik je přijatelný výklad, který šíří i po své demisi tzv. pučisté? A vůbec: jaký je smysl a účel této strany? Má snad nějaké „velké téma“? Které? Oč jde v české společnosti a ve světě kolem? Jaký je vlastně vztah mezi stranou a Milošem Zemanem? Co je zač KSČM a co si s ní počít? Otázky, otázky. Lze je odbýt naučenou frází. Dosud se tak dělo. Ale to už nestačí.