Strategie užitečných „omylů“

Jen hlupák nebo neskutečný naivka mohou věřit na náhodu. Relevantní otázkou pouze zůstává, zda ofenzíva IS na bombardované pozice Syrské arabské armády přišla v „pravé chvíli“ nebo předčasně, než se aleppský propletenec „neumírněných“ (podle potřeby a situace také označovaných za „teroristy“, zejména tehdy, když vraždí v Evropě nebo když je potřeba hodit bomby na tu či onu zemi), „umírněných“ a „ještě o něco umírněnějších“ mohl během příměří zkonsolidovat, přeskupit a připravit na novou ofenzívu. Jak Washington chápe příměří a k čemu ho dokáže instrumentalizovat, ukázal při tom posledním z 12. února tohoto roku. Podle britského internetového portálu IHS Jane's Defence Weekly (7. dubna 2016) stačily během něj Spojené státy z Rumunska přes Jordánsko dodat moderní zbraně tzv. moderátním rebelům ze skupiny Jaish al-Izzah.

Informace versus fakta

Americká demokracie by ale nebyla vůdčí demokracií, kdyby neměla připravené plány B, C, .., i další „červené čáry“, a tak „buď Rusové nebo Asad“ vybombardovali humanitární konvoj. Nic nevadí, že fakta hovoří jinou řečí, dnes stačí, když USA, nejkrvavější světový řezník, ukáže na někoho prstem. Nestranné vyšetřování, empirie, fakta – k čemu se zdržovat s takovými hloupostmi, praví světový „strážce“ demokracie a práva. Rusové mají hmatatelné důkazy, Američané informace moderátních „aktivistů“. Aby bylo jasné, o jakých poměrech hovoříme. Joseph Dunford, šéf generálního štábu americké armády, formuloval před vojenským výborem Senátu zprávu o nové rusko-syrské bestialitě takto: zmíněný generalissimus prý nemá žádná fakta, ale byli to buď Rusové nebo režim (rozuměj: „Asadova armáda“).

Koalice moderátních „důkazů“: „Byl to Asad, a když ne on, tak Rus… zřejmě!“

Upřímně řečeno, nic nového pod sluncem. Kvalitu amerických „důkazů“ známe z Kosova, Iráku, Libye, Sýrie a Ukrajiny, svět si již zvykl na americké pohádky o masových hrobech, chemických zbraních, bombardování civilistů a viagrovém dopingu, vybombardovaných humanitárních konvojích a sestřelených civilních letadlech – Bohu budiž žalováno. Ale kdo se stará o bombové řádění proamerické koalice wahabitských feudálů v Jemenu? Kolik tamních nemocnic a humanitárních konvojů padlo s vědomím Washingtonu a jeho zbraněmi za oběť saúdskoarabské „stabilizace“ regionu?

Nejen za fabrikování stále nových hořících rajchstágů, ale i za patřičnou rétoriku by se nemusel stydět ani mistr propagandy Jožka Goebbels. Aby se naši moderátní demokraté vyhnuli eventuálnímu obvinění ze lži, stačí v dnešním světě masmediálního mainstreamu, impotentní „občanské společnosti“ transformované ve facebookovou generaci a vytunelovaných ústavních institucí šikovně manipulovat zdánlivě nevinnými slovy.

Tajemství úspěchu tkví v subtilitě slovíček jako třeba 'zřejmě' nebo 'zodpovědný'. Slovo 'zřejmě' ponechává v případě, že pravda přece jen vyjde na povrch, únikovou cestu. Důležité je ve spojitosti se zničeným konvojem každou půlhodinu mantrou opakovat slova 'Rusko-Asad / Rusko-Asad'… . Profesionální manipulátoři vědí naprosto přesně, jak funguje lidské podvědomí. A tak tomu je i v kauze humanitárního konvoje u Aleppa. Vzhledem k tomu, že moderátní demokrat neví, s jakými čertovskými fotkami a satelitními záběry zlý Rus vyrukuje, hovoří nejen Dunford pro jistotu o „ruské zodpovědnosti“. Ta je sice právně neuchopitelná, ale jako sugestivní morálně-politické kladivo splní svůj účel. A koho bude zajímat skutečný pachatel poté, co Pentagon proboxuje u „morálně šokovaných“ senátorů zelenou pro vojenskou eskalaci syrské války? Ani v jednom jediném případě nevedlo v minulosti odhalení „omylů“ k politickým, natožpak právním konsekvencím vůči zodpovědným „(ne)profesionálům“. O revizi americké politiky ani nemluvě.