Dohodu nakonec a zřejmě pod Putinovým nátlakem podepsali i separatističtí vůdci, a radši ji také hned zpochybnili výhrůžkami, že pokud nebude dodržována, už nebudou ani žádná jednání.

Jenže příliš optimismu dohoda nevzbuzuje asi v nikom. Ukrajina chtěla, aby příměří platilo ihned, Putin prosadil začátek o půlnoci ze soboty na neděli, což mělo snadno předvídatelný důvod – boje se rozhořely s ještě větší silou a separatisté se ještě na poslední chvíli snažili urvat co nejvíce území.

Vzbouřenecké rakety dopadly i na Kramatorsk daleko za frontou a zabily desítky civilistů včetně dětí, civilní oběti ale byli i na druhé straně v Doněcku či Luhansku.

Evropský tisk hodnotil výsledky z Minsku většinou jako ruské vítězství, mimochodem o Krymu už samozřejmě nepadlo ani slovo. Hlavně ale je jen malá naděje, že by i současný silou vynucený stav vydržel dlouho.

Ještě před jednáním se totiž svět od ruského prezidenta Putina naplno dozvěděl, co Rusko vlastně chce. A není to málo. Putin oznámil, že Rusko nehodlá přistupovat na světový pořádek, který se vytvořil za poslední čtvrtstoletí, že chce opět získat svou velmocenskou slávu, a sice prý nechce válku, ale také nebude žít v něčem, co Putin nazval „polookupací“.