Jak už to tak bývá, sice ta věta poměrně přesně vystihla povahu Voltairova pohledu na věc, avšak nejde o citát autentický; není totiž známa žádná Voltairova písemnost, ve které by byla zmíněná věta uvedena. Ve skutečnosti pochází z anekdoticky psaného Voltairova životopisu, z knihy The Friends of Voltaire (Přátelé Voltaira), která byla publikována v roce 1906 a jejíž autorkou byla S. G. Tallentyre (šlo o pseudonym, skutečnou autorkou knihy byla anglická spisovatelka Evelyn Beatrice Hall,1868—1956). Touto větou („I disapprove of what you say, but I will defend to the death your right to say it“) chtěla vyjádřit Voltairův postoj k nesnášenlivosti. „Citát" byl později přeložen do francouzštiny („Je ne suis pas d'accord avec ce que vous dites, mais je me battrai jusqu'a la mort pour que vous puissiez le dire“) a do dalších jazyků. Je dobře, že ta věta, jakkoli přišla na svět podivuhodným způsobem, stále existuje a je připomínána. V dnešní době totiž dochází k její absolutní negaci. Vyslovit se smí jen to, co se smí. Diskuse neexistuje. Argumentace se nepřipouští. V „krásném novém světě“ je všechno křišťálové a ryzí. Jen tu drobně chybí to podstatné: různost, tedy prostor pro svobodu. Voltaira tedy dnes vyvoláváme do této knižní řady jako jednoho z těch, komu svoboda stála za rozmanité oběti. O nich si však pt. laskavý čtenář může přečíst dostatečně v různých encyklopediích.

Pro dnešek jsme vybrali několik pasáží z Voltairova Filosofického slovníku. I zde se hned úvodem hodí zasazení do dobové konstelace, které nám poskytla v úvodní poznámce překladatelka pro vydání roku 1929 Emma Horká. Mohlo by to mít nadpis: poučení o relativitě:

Bylo to v Postupimi na dvoře Bedřicha II. r. 1752, kdy ve Voltairovi vznikl prvotní plán Filosofického slovníku. Za hovoru při tabuli mluvilo se o tom lehkým tónem, který později přešel ve vážnou debatu, a sám pruský král vyzval Voltaira k tomu dílu. Voltaire dal se do práce s obvyklou svou vervou, takže slovník by byl býval velmi brzy hotov, kdyby se byl autor zabýval jen jím. Ježto však pracoval současně i o jiných literárních dílech, mohl jej dokončit až r. 1764.

Sotva byl slovník vytištěn, vzbudil takový rozruch mezi vzdělanci a odpor ve vládních a kněžských kruzích, že tím byl Voltaire zastrašen a neváhal své autorství zapříti. V jednom svém dopise paní de Deffand píše: »Kdybych měl být obviněn, že jsem napsal Filosofický slovník, bylo by mi lépe, kdybych se byl nenarodil.« A na jiném místě d’Alembertovi: »A když již mluvíme o morálce: v tom zpropadeném slovníku je jí tolik, že se třesu, aby dílo i autor nebyli upáleni přičiněním nepřátel morálky a literatury.«

V září r. 1764 byl Filosofický slovník v Ženevě spálen rukou katovou, jako kniha bezbožná, nemorální a svatokrádežná, jež uvádí v posměch mystéria, dogmata, kázeň, autoritu božskou i lidskou atd. Rok na to byl dán papežem na index a téhož roku byl z nařízení pařížského parlamentu spálen zároveň s Rousseauovými Lettres écrites de la Montagne. Když pak r. 1766 byl na hranici upálen nešťastný rytíř de la Barre pro pouhé podezření z rouhání, byl současně s ním vydán plamenům i Filosofický slovník, nalezený v jeho knihovně.