Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Nezapomenutelné jsou i jeho průkopnické překlady z angličtiny, například humoristická kniha Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád nebo výběr ze Stébel trávy Walta Whitmana (vyšlo jako Demokracie, ženo má).

Z celku jeho díla vynikají dvě knihy o jazyce českém. Předně obsáhlá, skoro osmisetstránková kniha Chrám i tvrz z roku 1946, a pak útlejší, ale rovněž velmi šťavnatá kniha Čeština poklepem a poslechem (1948). V Chrámu i tvrzi v krátkých kapitolách věcně a kriticky popisuje český jazyk. S vtipem, humorem a ironií popisuje a zkoumá, jak se uživatelé češtiny vyjadřují. V knize sledoval otázky z hláskosloví, tvarosloví, sémantiky a historické mluvnice, odborné terminologie aj.

Chrám i tvrz, přesněji její první vydání (nakladatelství Podroužek 1946), bylo jedním z nejvzácnějších a nejvyhledávanějších klenotů předlistopadových antikvariátů. Ne pro mimoděčné pedagogické hodnoty, jež spis obsahuje, ale pro tu nebetyčně krásnou hru a mazlení se s mateřštinou, tak květnatou, rozvětvenou a mnoholičnou. Jen málokterý sečtělý –cátník té doby se s touto knihou minul.

Pro dnešní čtení jsme vybrali půvabnou historku, kterou kdysi na vinylovou desku načetl Karel Höger s espritem tak mimořádným, že té Eisnerově stati přidal ještě další rozměr.

Předtím však ještě ocitujme, co o smyslu a poslání své knihy napsal sám autor Pavel Eisner v úvodu: