Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy - 266. díl - Torzo naděje
18.11.2022 12:07 | Komentář
Básníka Františka Halase by měl znát každý, kdo někdy dochodil aspoň osm tříd základní školy. Ne každý si k němu vytvořil vztah, neboť je to básník nelehký. Většina lidí asi velký smysl pro poesii nemá vůbec.
Myšlenka vrátit se právě k ní, mě napadla při pohledu na zešílevší Václavské náměstí, nechutné balábile ruské provokační party Pussy Riot a oslavu našeho vazalství vůči cizím mocnostem, a to všechno na náš státní svátek. Hodnoty jsou rozmetány, lidé, kteří je připomínají, jsou exkomunikováni. A tak mi přijde, že ta Halasova báseň zaslouží být právě nyní ocitována. Třeba jen proto, aby se nezapomnělo.
Praze
Malověrní Čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenných křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy
Malověrní
Tak bude vždy
Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem
Je lehké listí vavřínů
a těžký padlých stín
Já vím Já vím
Jenom ne strach Jen žádný strach
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
co my tu zahrajem
až přijde čas až přijde čas
Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál
(František Halas – Torzo naděje, Já se tam vrátím. Praha: MKP 2020. ISBN 978-80-274-0969-3)
