Přesto tento díl knižního cyklu výjimečně věnuji básni s názvem „Praze“ z klíčové Halasovy sbírky Torzo naděje, psané ve stínu nacistické hrozby. 

Myšlenka vrátit se právě k ní, mě napadla při pohledu na zešílevší Václavské náměstí, nechutné balábile ruské provokační party Pussy Riot a oslavu našeho vazalství vůči cizím mocnostem, a to všechno na náš státní svátek. Hodnoty jsou rozmetány, lidé, kteří je připomínají, jsou exkomunikováni. A tak mi přijde, že ta Halasova báseň zaslouží být právě nyní ocitována. Třeba jen proto, aby se nezapomnělo.

Praze
Malověrní Čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenných křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy