Možná, že tak úplně nepatří pod souhrnný název seriálu „Jak jsem potkal knihy“, neboť nejde vyloženě o knihu, nýbrž útlý svazek vydaný Institutem Václava Klause v červnu letošního roku. Ale, jak říkal kdysi Jiří Voskovec, „jsou lidé, jako třeba G. B. Shaw, kteří by mohli žít 400 let, a stále by měli, co říct, zatímco jiní, kteří nemají myšlenku nikdy žádnou.“ Kdybych to parafrázoval, jsou knihy, které mohou mít jen 15 stránek, jako tato, a je v nich obsaženo všechno podstatné o dané věci, zatímco jiné mohou mít stovky či tisíce stran, a není v nich nic, nebo skoro nic nadčasově sdělujícího a využitelného.

Obrana demokracie před liberální demokracií, jak se nazývá manifest Institutu Václava Klause, pod nímž je vedle V. Klause spolupodepsán jeho dlouholetý spolupracovník Jiří Weigl a „kolektiv IVK“ (tedy třeba ekonom Martin Slaný, novinář Ladislav Jakl a další), začíná už na titulní straně přesnou definicí pojmu, který je pro celý spisek kruciální. Citujme:

„Liberální demokracie je systém vlády, který opustil základní princip demokracie – vládu většiny. Společnost se rozbíjí na společenství nejrůzněji definovaných menšin a svůj hlavní úkol vidí v byrokratické regulaci a omezování svobodného lidského jednání pod záminkou boje proti diskriminaci a prosazování dobra, které si ony menšiny samy definují.“

V následujícím textu autoři deklarují důvod vzniku tohoto manifestu: totiž obavu před ohrožením demokracie jako relativně nejspravedlivějšího uspořádání věcí obecných. Protože, a to je hlavní kánon celého textu, demokracie je ohrožena v okamžiku, kdy jsou ohroženy svobody lidí, kteří ji tvoří.

„Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, resp. přisvojil si, dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců (zvýraznění jednotlivých pojmů či tezí je dílem autorů, proto jej beze změny přejímáme i zde; pozn. pž) a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží.