Čeští politici obdobně, jako ten Haškův ustrašený nadporučík Lukáš, „považují češství za jakousi tajnou organizaci, které je lepší se vyhnout “. Vlastenectví je vydáváno za nacionalismus. Omezená suverenita ČR v důsledku politiky EU je dnes realitou. Jakýkoliv odpor, či nesouhlas s nařízeními EU ze strany české exekutivy, je vydáván za porušení pravidel EU. ČR je stále hlasitěji vyhrožováno sankcemi. Nově přijaté státy, včetně ČR, pak pod hrozbou odejmutí dotací, plní poslušně příkazy z Bruselu.
Místo budování priorit českých národních zájmů v EU, je preferována servilita, úloha poddanská. Brusel uplatňuje politiku odnárodnění, tedy ztrátu národní identity. Láska k vlasti se příliš nenosí, cíleně je potlačováno národní sebevědomí. Pokud českým praporem ještě někde zamáváme, děje se tak jen při sportovních akcích, když naši borci přivezou medaile, či vydřou nějaké slavné vítězství. Neznají ani slova eznají, při jejím zaznění stojí na stadionu, jak ti němí sněhuláci na bílém poli. Mnozí naši sportovci, reprezentanti své vlasti, slyší hymnu mnohdy vůbec poprvé, stojí při ní, jak ti němí sněhuláci na bílém poli…
Samozřejmě nejde jen o tu českou hymnu, jde zejména o úctu nás občanů ke své vlasti, k jejím tradicím a slavné historii, jde o úctu k jejím symbolům, z kterých se republika před 100lety rodila. Naši předkové si republiku nejen vysnili, oni ji i vybojovali za velkých obětí na všech frontách světových válek. Jejich prapory, či názvy bojových svazků, nesly jména našich slaných předků, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský…. Vzorem a symbolem jim byla husitská tradice. Ta tradice, která ovlivnila významně české dějiny.
Dnes cítíme ústup, přesněji řečeno znevažování těchto tradic. Přepisují se opět dějiny, odstraňují se národní symboly, postupně je znevažováno hrdinství našich předků, těch z dob dávných i těch z období boje proti fašismu. Oběti této poslední války jsou opět kádrovány. Jakýkoliv odpor, či jiný názor, je v médiích skandalizován. Volby do Parlamentu se stávají nadbytečnými.
V oblasti ekonomiky se Česká republika mění z vysoce průmyslové země, na pouhou montovnu, či na velkosklad Evropy. Vysoce odborně vzdělaní mladí lidé, hledají často lepší mzdové podmínky a odborné uplatnění za hranicemi ČR.
Po letech nadějích a krátkého opojení ze svobody, přes ČR znovu projíždí konvoje cizích vojsk, za našeho nečinného a apatického přihlížení. Máme opět obavu o naší budoucnost.
Psali jsme:
autor: PV
