Čeští politici obdobně, jako ten Haškův ustrašený nadporučík Lukáš, „považují češství za jakousi tajnou organizaci, které je lepší se vyhnout “. Vlastenectví je vydáváno za nacionalismus. Omezená suverenita ČR v důsledku politiky EU je dnes realitou. Jakýkoliv odpor, či nesouhlas s nařízeními EU ze strany české exekutivy, je vydáván za porušení pravidel EU. ČR je stále hlasitěji vyhrožováno sankcemi. Nově přijaté státy, včetně ČR, pak pod hrozbou odejmutí dotací, plní poslušně příkazy z Bruselu.

Místo budování priorit českých národních zájmů v EU, je preferována servilita, úloha poddanská. Brusel uplatňuje politiku odnárodnění, tedy ztrátu národní identity. Láska k vlasti se příliš nenosí, cíleně je potlačováno národní sebevědomí. Pokud českým praporem ještě někde zamáváme, děje se tak jen při sportovních akcích, když naši borci přivezou medaile, či vydřou nějaké slavné vítězství. Neznají ani slova eznají, při jejím zaznění stojí na stadionu, jak ti němí sněhuláci na bílém poli. Mnozí naši sportovci, reprezentanti své vlasti, slyší hymnu mnohdy vůbec poprvé, stojí při ní, jak ti němí sněhuláci na bílém poli…