V minulosti tento den byl slaven jako Den československé armády. Kdo to ze školáků či studentů dnes ví?
Milí žáci, milí studenti středních a vysokých škol tak vězte, že 6.října 1944 vojáci 1.československého armádního sboru vstoupili na půdu Československa, toho dne začala cesta za osvobozením naší vlasti. Krvavá Dukla. Karpaty v tomto podzimním období, byly plné deště a bláta, začalo sněžit. Místo slibované pomoci od slovenských divizí, tedy otevření prostoru, přišla palba z německých okopů. Každý metr cesty znamenal i smrt. Na Dukle se rodily i slzy štěstí, vlály československé prapory, zazněla hymna, vesnice vítaly své osvoboditele, svoboda přicházela z Východu. Na Dukle padlo 1800 našich vojáků, ale i 19.000 sovětských hrdinů, mějme úctu k těmto hrdinům…..
Od té doby uplynulo dlouhých 76let, časy se změnily. Máme nové hrdiny. Vlastenectví je znevažováno, váleční hrdinové jsou kádrováni i v hrobech. Hrdinství našich vojáků na východní frontě se nepřipomíná, dokonce se znevažuje. Povětšinou ti co padli na Dukle, byli naši krajané, Češi z Volyně. Umírali za vlast, kterou ani nepoznali.
Přebarvená historie dnes tančí na hrobech hrdinů. Dějepis dostal nový kabát. Kácí se sochy hrdinů, … A tak školáček, celý zmatený, se ptá dědy: „Dědo, kdo vyhrál tu světovou válku? My, nebo Němci? “ Zatím co generálové jednotek SS si užívají v médiích a v knihkupectvích svou posmrtnou slávu, vzpomínky a osudy československých hrdinů od Sokolova, Kyjeva, Dukly jsou nežádoucí. Paměti jejich statečného velitele, bývalého legionáře, generála Ludvíka Svobody, dnes již nekoupíte, … Milí studenti, víte o tom, že jeho syn Miroslav byl umučen v německém koncentračním táboře, že jeho žena s dcerou se ukrývalyi po několik let u statečných lidí?
Milý školáčku, tak věz, že před 76 lety vojáci z 1. československého armádního sboru, spolu s Rudou armádou se probíjeli přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Slovenské povstání bylo možnou očistou za válečnou kolaboraci Slovenska s Hitlerem. Asi nevíš, že Slovensko se zúčastnilo v roce 1941 vojenského tažení proti SSSR.
Dukla se stala branou do naší vlasti. S posledními pamětníky odchází historická paměť. Je mi smutno, když vidím, jak s historií zacházíme. Mizí pomníky hrdinů, i ten slavný tank T34 č..23 musel v roce 199 zmizet jako první, připomínal by dětem a studentům naši východní válečnou historii. Chudák školák, má v tom asi zmatek…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
