Pro ty neinformované čtenáře připomínám, že tehdejší legitimní vláda republikánského Španělska, byla  svržena pučisty, na čele s generálem Franciscou Frankem, pozdějším doživotním diktátorem Španělska. Stalo se tak za naprosté nečinnosti  demokratických evropských mocností, tedy Anglie a Francie.  Byla jimi dokonce prosazena blokáda zbrojních dodávek pro španělské republikány. Ve stejné době se  na stranu pučistů, včetně vydatné vojenské pomoci, postavily fašistické státy Německo a Itálie.  Itálie do Španělska poslala 50tisíc vojáků.  Německá letadla bombardovala španělské republikány a jejich města. Republikánské Španělsko tři roky (1936 – 1939) hrdinně vzdorovalo vojenské přesile.  Španělsko zoufale volalo svět o pomoc.

Desetitisíce dobrovolníků,  interbrigadistů z celého světa, se vydalo tehdy na pomoc legální vládě Španělska, mezi nimi i téměř tři tisíce Čechoslováků. Odešli ze svých poklidných domovů bojovat proti nastupujícímu fašismu byli, jako jedni z prvních. Jejich heslem se stalo to tehdy známé „ U Madridu bojujeme za Prahu “. Dějiny jim Mnichovem daly za pravdu. Jejich statečnost, ale i jejich jména,  upadla dnes do zapomnění. Přesto mnozí z nich neodložili svou zbraň ani po porážce španělských republikánů,  bojovali dále proti fašismu. Bojovali za svobodu okupovaného Československa na všech frontách druhé světové války.

Některá jména těch přeživších ze španělského pekla vstoupila do naší slavné historie,  příkladem je lékař a statečný člověk František Kriegel, či v padesátých letech k doživotí odsouzený novinář Artur London, nebo hrdina bojů na Dukle Vendelín Opatrný, ten je nositel Řádu Bílého lva za vítězství  a mnoho dalších, již neprávem zapomenutých jmen.