Místo odpovědi mu staré strany nabídly programy starého typu: Programy definování priorit, rozuměj nevážně myšlených slibů. S tím má občan více než dostatek zkušeností, a proto staré strany poslal k šípku. Již proto, že projevily necitlivost k tomu, co on sám cítil. Necitlivost, jak si občan vyložil, které je projevem jejich papalášství. A asi měl pravdu. Šíbři stran se skutečně odtrhli od lidí, ztratili s nimi kontakt, přestali cítit to, co lidé cítí, a reakcí na volební debakl to většina z nich – až na čestné výjimky – potvrzuje. Jsou úplně mimo.

Protože ani KSČM nenabídla program, který by vycházel z identifikování příčin rychle se množících problémů, začal ji volič podezírat z konformismu vůči establishmentu a hledal alternativu. ČSSD se ke slouhovství současné globální moci přihlásila, tak to odskákala nejvíce. ODS trochu pomohl euroskepticismus, byť rovněž limitovaný globálním slouhovstvím.

"Za všechno může Putin!", které znělo z krajního prava, zabralo asi tak jako "Za všechno může kapitalismus!", které znělo z krajního leva. Občan správně vycítil, že příčina problémů je někde jinde a že se ji staré politické strany svou hrou snaží spíše překrýt.