Hned nejbližší dny ukázaly, že moje skepse byla oprávněná. "Záchranáři" se totiž dopustili dvou základních chyb hned na začátku:

1. Nedokázali se vymanit ze stereotypního vidění reality, do kterého spadli svým dlouholetým politickým rutinérstvím.

2. Vůbec nevnímají vývoj veřejného mínění, zejména to, co formující se dominantní proud veřejného mínění vyžaduje od těch, kteří se situují do pozice politického reprezentování normálních lidí, a ocitli se nikoli včele, ale na chvostu dění. (Úmyslně používám "na chvostu dění" odpovídající dobovému pojmu "chvosticismus" místo nám bližšího "mimo mísu", protože tentokráte původní dobové označení velmi přesně vystihuje, o co jde, a odpovídá původnímu smyslu toho slova.)

"Zachránci" byli asi velmi překvapení převahou nepříznivých reakcí na svoji aktivitu, ale to jen dokumentuje, jak pozadu zůstali za zráním veřejného mínění normálních lidí . Bylo by dobré, pokud by si to uvědomili a snažili se překročit práh setrvačného vidění reality a pochopit, o co dnes jde. Třeba jim může trochu napomoci to, že se většinou jedná o příznivce Zemana. Právě kauza "Zeman na Hrad?" totiž nejlépe ukazuje, o co jde.

Včera jsem tomu v kontextu voleb prezidenta (přitom zdaleka nejde jen o volbu prezidenta, ale o zrychlující se proces zrání veřejného mínění) věnoval obsáhlejší úvahu s názvem "Paradox prezidentských voleb ČR 2018", viz zde.