Prasklina je hluboká. Bolí to dodnes a zůstává. A přesto – i když se rána nikdy nezavře – do ní dopadá světlo, stále více a více. Světlo naděje, lidskosti a solidarity. Svítí do tmy. Před pěti lety, 19. prosince 2016, došlo k nejhoršímu teroristickému útoku islamistů, jaký kdy Spolková republika Německo zažila. Zanechal hlubokou ránu ve vašich srdcích, v srdcích nás všech. Matky, otcové, děti, partneři, přátelé, blízcí byli brutálně zavražděni a vytrženi ze života. Téměř stovka lidí byla zraněna, řada z nich dodnes trpí vnitřními i vnějšími zraněními.

Pozůstalí, vy, dámy a pánové, jste z jedné vteřiny na vteřinu propadali bolestí a smutkem. Ztráta milovaného člověka nás zanechá odhalené a dezorientované. Nic není takové, jaké bylo. Společné sny jsou zničeny. I po pěti letech bude bolest stěží snesitelnější. Každé Vánoce, každého 19. prosince je tam všechno znovu, jako by se to právě stalo. Vím, že slova tuto ránu nezahojí. Ale chtěl bych vás, příbuzné a přátele obětí a zraněných z celého srdce ujistit: Nejste ve svém smutku sami.

Sascha Hüsges zemřel 5. října tohoto roku. Zatímco se stalo neuvěřitelné a lidé na náměstí Breitscheidplatz zasáhli, on byl jedním z prvních, kdo přispěchal na pomoc zraněným. Sám byl vážně zraněn. Dnes, po pěti letech, také truchlíme nad Saschou Hüsgesem, který zraněním podlehl. Připomeneme si jeho odvahu, vstřícnost a nezištnost. Naše myšlenky jsou s jeho manželkou, rodinou a přáteli.