Již první dvě věty nenechaly nikoho na pochybách, kterým směrem se bude rozhovor ubírat: „... v církvi jsou nepřeklenutelné rozdíly. Cílené útoky na elity a vzdělané lidi umožňují nástup populistů a umlčují hlas těch, kterým je třeba naslouchat.“

Povšimněme si, že již ve druhé větě slyšíme termín je třeba naslouchat, pan profesor sděluje, že je tu od toho, aby určoval KDO bude mluvit a KOHO máme poslouchat, ostatní mající odlišný názor jsou opovrženíhodní populisté. Inu demokracie v praxi.

Zarážející je i první věta, kde slyšíme o nepřeklenutelných rozdílech, má tato věta znamenat, že se pan Halík připravuje (určitě se o rozporech nezmiňuje jen tak) na odtržení od katolické církve a vytvoření své vlastní „autentické“ církve? To bychom určitě všichni obrečeli s mokrými kapesníčky a museli je pořádně vyždímat.

Osobní útoky

Ve druhé polovině již začíná rozhovor s „intelektuálním guru“ opravdu „gradovat“ osočováním a výpady jednou směrem ke kardinálu Dukovi, podruhé k populistům a dalším, kteří nesdílejí Halíkovu vizi „vyspělé a otevřené“ společnosti.

Halíkovo vyjádření „Doufám, že jeho nástupce bude větší pozornost věnovat církvi a teologii než politikům a politikaření“ je ukázkou sebestředné Halíkovy arogance a jen trapným útokem na osobnost kardinála Duky a hodnoty, které ztělesňuje. Ty se samozřejmě Halíkům nelíbí, poněvadž kardinál Duka vadí a proto každý útok proti jeho osobě je dobrý.