S Evou jsme se tam bavili o klimatických změnách. Povídala mi o té holce, co se o ní hodně povídá. Greta, ale ne Garbo, nějaké skandinávské přízvisko má. Ta, jak se snaží burcovat, protože už je nejvyšší čas, možná už dokonce pozdě. Jinak prý změny v klimatu budou nezvratné.

Nejsem si jist, že jsme na tom tak špatně a změna sama o sobě není konečná, protože i ta nezvratná změna se zase nějak změní. Ale v zásadě souhlasím, že je na místě přestat jako společnost tak blbnout. Sice mi při procházce v kopcích nad Berounkou nepřišlo, že jsme na tom tak bídně, ale ono je to asi třeba vidět i více globálně. Stejně jako, říkala Eva, je hodně alibistické říkat: ale co já zmůžu, to oni, ty korporace, ty vlády, co já s tím tak udělám.

Vlastně jsem celkem zřetelně cítil, že mít v únoru skoro 20 stupňů není úplně přirozené. Já mám teplo rád. Ale nějak mi to přišlo nepatřičné a radostné výkřiky na sociálních sítích spolu s fotkami rašícího čehokoli mi vlastně také zněly dost mimo mísu. Jaro je super, ale vše pod sluncem má svůj čas. Nebo už ne?