Problém je v tom, že každý ústavní činitel by si měl především uvědomovat své místo v ústavním systému a neměl by snít o nějakém větším nebo jiném místě.

Každý demokratický ústavní systém je totiž především vyváženým systémem tří mocí, zákonodárné, výkonné a soudní a nikdo by se neměl pokoušet tento systém nově vymezovat nebo nově intepretovat, protože se dostane zákonitě s nějakými jinými jeho účastníky do konfliktu. Velkou roli zde také hrají určité ústavní zvyklosti, protože ty jsou pro každého demokraticky smýšlejícího člověka výrazem určité zažité a fungující tradice. A ty patří k politice stejně tak, jako písemné dokumenty.