Česká advokátní komora uvádí, že advokát musí při výkonu svého povolání plnit povinnosti, které mu ukládá jednak zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii a dále i povinnosti stanovené stavovskými předpisy, mezi nimiž lze na předním místě jmenovat usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů (etický kodex). Vedle povinností spojených s poskytováním právních služeb má advokát při výkonu svého povolání také mnohá oprávnění, a to zejména vůči svým klientům, mj. má právo odmítnout poskytnutí právních služeb, vyjma případů, kdy byl advokát k poskytnutí právních služeb ustanoven nebo určen. (2)

Jinými slovy advokát obecně může odmítnout poskytnutí právních služeb žádajícímu klientu podle svého uvážení. Ačkoliv tyto služby veřejně nabízí. Porovnejte to pro zajímavost s provozovatelem restaurace, zda ten smí, podle svého uvážení, odmítnout poskytování služeb žádajícímu zákazníkovi, pokud se zrovna nejedná o nezletilého žádajícího alkohol.

Ale nyní k prohlášení advokáta Ortmana, který říká, že nepřijme ani jeden případ, ve kterém by zastupoval podnikatele, který by žádal náhradu škody po státu, bez toho, že by rozlišil mezi pravděpodobně oprávněnou žádostí a mezi tou tzv. mazanou. Apriory všechny vyloučil.