Ve svém osamění zve do místa, kam ho poslali voliči, i současného premiéra, aniž by zase, opět, jak bylo vždy jeho zvykem, když v té politice nějakou prazvlášní konstelací kmotrovských libůstek byl, vzpomněl na voliče a jejich volbu.

V podstatě je to dnes už takový smutný muž, jehož politická hrana, zákonitě, dávno dozvonila. Voliči se dozvěděli i to, co bylo za vším tím, co Topolánek s hurónským smíchem sděloval, když svého času, ještě jako tragická karikatura politika, totiž to, že "kdyby lidi věděli, co všechno na ně chystáme, nikdy by nás nevolili". Volně citované, bez záruky správného uspořádání slov. Významově ale přesné. Lidi se to záhy dozvěděli, pocítili na vlastních životech v době, kdy ve Strakovce vládl za Topolánka Dalík, za Nečase Nagyová a tak se tam tak nějak vesele pandurovalo, casovalo, vždyť sehnat na podpisy nějaké Parkanové v té době nebyl problém.