Bývalý prezident Václav Havel pronesl památnou větu o králíkárnách, tedy panelových domech a bytech v nich. Toto nešťastné a také hloupé vyjádření, které nepochybně urazilo nejméně milion lidí bydlících v těchto bytech, poznamenalo na dlouhé roky bytovou výstavbu mimořádně negativně. Ve společnosti vytvářelo iluzi, že snad přijde zázrak a dojde k převratu v bytové výstavbě a designu domů a bytů.

Po více než 37 letech se zázrak nekoná. Naopak s přibývajícími roky pouze narůstala krize dostupnosti bydlení bez řešení. Každá nová vláda před volbami mávala před voliči hesly, kolik nových bytů postaví pro občany, pokud bude u vesla. Vše pravidelně opakuje před každými volbami za uplynulých 37 roků.

Výsledek je dnes znám - dostupnost bydlení je dnes nejhorší v celé historii republiky, a to platí napříč celou EU. Bytová výstavba a její strategický význam pro společnost a stát se vlastně nikdy nedostala na úroveň strategického zájmu státu. Český stát ponechal bytovou výstavbu zcela napospas trhu.

Snad jediné vládě, první Babišově vládě, se podařilo před skončením mandátu vypracovat koncepci bydlení na deset roků 2021-2030 (ZDE), která obsahovala návrhy na možné řešení problému dostupnosti, a to změnou stavebních technologií, tzv. MMC - Modern Method of Construction v kapitole Progres.

Setkání lídrů developmentu/Setkání lídrů českého stavebnictví

Pod tímto názvem se na počátku letošního června uskutečnila údajně nejvýznamnější konference na stavebním trhu ve Španělském sále na Pražském hradě. To vše bylo korunováno účastí zástupci vlády (Karel Havlíček, Alena Schillerová, Zuzana Mrázová) pod vedením předsedy vlády Andreje Babiše. Člověk neznalý situace v českém stavebnictví snad mohl očekávat, že odtud vzejde impuls – konečně – pro změnu stavění a dostupnost bydlení.

Jako přímý účastník této akce jsem po jejím skončení utvrdil v jednom – zástupci vlády zde byli v roli diváků. Předseda vlády předával ocenění nejlepším stavebním firmám za minulý rok a ostatní vládní představitelé působili dojmem, že „skládají“ účty jedněm z nejbohatších lidí v oblasti stavebně developerského kartelu a omlouvají se jim, že jim stát brání v tom být ještě bohatší a údajně je omezuje ve využívání jimi získaných pozemků pro další zvyšování jejich zisků. Ani slovo o tom, co developeři a stavební firmy udělají pro obyvatele v oblasti dostupnosti bydlení. Vše zavinil stát – takový to byl závěr.

Očekával bych, že především předseda vlády nebo její místopředseda ve svém vystoupení naopak budou klást otázky těmto zástupcům a to:

1. Co udělají pro dostupnost bydlení mimo toho, že chtějí zvyšovat své zisky? Jak zlevní výstavbu bytů a zastaví růst enormních zisků?
2. Kde jsou inovace v oblasti stavebních technologií namísto setrvalého používání stavebních metod dávno překonaných, pocházejících ještě z předválečné doby?
3. Co takhle vrátit se k masové výstavbě moderními panelovými technologiemi? Co kdyby se stát začal zabývat také tím, že bude stavět výlučně nájemní byty a normovat jejich pracnost?
4. Co přinese tzv. Iniciativa pro dostupné bydlení mimo potištěných křídových papírů? Navíc je naprostým paradoxem, že tato iniciativa vzešla od největšího rezidenčního developera. Není to tak, že by kozel chtěl být zahradníkem?
5. Proč aktivity developerů jsou soustředěny pouze na největší aglomerace v České republice a města a obce mimo centrální části státu jsou na pokraji zájmu? Kvůli nižším ziskům a tedy není žádný důvod zde podnikat, nebo jsou pro to jiné důvody?
6. Když stavebně developerský kartel tak naříká na těžké podmínky svého podnikání, proč tedy nesoustředí svoje podnikatelské aktivity na jiný segment – uzavře cihelny apod., developeři prodají pozemky státu nebo je bezplatně na stát převedou a stavební firmy se věnují třeba rozvoji služeb apod.

Samozřejmě nic z toho se nestane. Ty všechny nářky jsou jen mediální mlhou a vedené jedinou snahou – pokračovat ještě pár let se stejnými zisky jako dosud. Hlavně nic neměnit…

A tak kladu otázky sám vládě:

• Je pro stát vůbec potřebná developerská výstavba a případně proč?
• Není stát jenom rukojmím stavebně developerského kartelu?
• Proč stavebně developerský kartel hlasitě žádá stát o vytváření podmínek pro svoje podnikání? Přece každý, kdo se odhodlá podnikat, podniká na svoje riziko, tak proč to v tomto případě neplatí?
• Co vlastně přinese zrychlení procesu stavebního povolování mimo vysokých zisků developerů? Jaký multiplikační efekt bude mít tento segment podnikání pro českou ekonomiku?
• Proč musí vláda řešit nedostatek zahraničních pracovníků především ve stavebnictví?

Stavební firmy tvrdí, že na stavebním trhu chybí více než 74 000 pracovníků. K tomu však již nikdo neříká, kde nové pracovní síly budou bydlet, když ani občané našeho státu nemají dostupné bydlení. Ti půjdou na ubytovny, kde se platí za lůžko, a to nejvíc nese…

Také se již neříká, co může způsobit koncentrace těchto pracovních sil v daných lokalitách a také co se bude dít, až se někdy po letech budou vracet – opět břímě pro vládu?

• Proč stavební firmy a developeři nehledají sami úspory a řešení produktivity ve stavebních technologiích, jako tomu je například v UK – program britské vlády pod heslem Zprůmyslnění stavebních technologií pro bytovou výstavbu (viz např.: ZDE)?
• Co dělá „nezávislá“, tedy příspěvková organizace financovaná státem (ZDE)? 
• Co vlastně řeší MPO Stavebnictví (ZDE)? Jaké řešení nabízí Svaz podnikatelů ve stavebnictví (ZDE) – jaká loby zde sedí?
• Co dělá Národní centrum stavebnictví 4.0 (ZDE)?

Otázek mnoho a odpovědi se těžko hledají, resp. žádné nejsou. Jen mnoho slov o nutnosti stavět dostupné byty a pokud možno rozvíjet vlastnické bydlení. Jen na něm se dá nejvíc vydělat.

Z tohoto setkání si proto odnáším jen jediný závěr. Nic s urychlením výstavby bytů se nestane. Všechno jsou to jen plané sliby a naprosté iluze. Zanechme iluzí – postavit 50 000 bytů ročně do konce volebního období, jak hlásá hospodářská strategie vlády, je prostě nemožné.

Na straně stavařů a developerů není zájem a vláda je naprosto bezradná.

Psali jsme:

Nemá kde bydlet. Novinářka popsala smutný příběh, jenže se ozvali lidé

Miliony na bydlení končily v neziskovce. Její exšéf byl ředitelem na ministerstvu

Problém s bydlením, na který doplácíme všichni. Ombudsman Křeček vidí jen dvě cesty

Ekonom: Mohli jste bydlet levněji. Stát to překazil