Náš vojenský přínos „civilizaci“

V popřevratové době devadesátých let se naši tehdy poměrně mladí komunističtí lampasáci neztratili. Odskočili si do Pensylvánie, nadrtili angličtinu a vydali se vstříc zářným žoldnéřským kariérám. U nás „vynikli“ zejména generálové Šedivý a Pavel.  Ten první po ukončení vojenské kariéry ve funkci náčelníka gen. štábu „radí“ ŘSD, jak „strategicky“ pokládat dálnice a vysává státní rozpočet specielně k tomuto účelu založenou firmou. Ten druhý dokonce šéfuje Vojenskému výboru NATO coby předseda, tedy muž číslo 2 v ozbrojené pěsti děl.., pardon, internacionální socialistické třídy. Korporátního fašismu, rozumí se samo sebou…

Občas tyto muže nějaký ten naiva obviní z porušení vojenské přísahy, kterou složili komunistické vládě. Ale kdež! Socialistickou vlast, kterou přísahali hájit, jsme moudře rozbili, takže jaké porušení přísahy? A navíc – sověty přestěhovali podlí Rusové do Bruselu, čímž se jich elegantně zbavili. Tam se velmi dobře ujaly, takže i působení českých generálů se tím pádem stává ideologicky čistým. Socialismus brání dál, jen  geografická změna směru politického větru se jaksi udála. A za to, že nás ti Rusové zradili, se jim teď s novými soudruhy pomstíme.

S fašingtonem a Bruselem na věčné časy a nikdy jinak!

A buďme chápající. Co třeba generál Šedivý měl dělat? Jeho oblíbené tankové jednotky, na jejichž velení se specializoval, se „profesionalizací“ smrskly na velikost jediného praporu jako z dob, kdy velitelsky začínal. No, dá se snad v tomto směru budovat kariéra pro ambiciózního důstojníka? A může mu tak někdo zazlívat jeho podnikání ve výše uvedeném oboru anebo jeho pravidelné, dobře honorované  „bdělostní“ okénko v Uradené televizi?