ANO pod palbou, co zřejmě divák ani nečekal

Není snad nic rozbitějšího v tomto státě, než politická scéna. Zdá se dokonce, že v současnosti asi zcela neopravitelná. Političtí trpaslíci dokazují v mainstreamu svou moc, opticky neporazitelný monolit ANO se začíná otřásat. Ubohá Karla Šlechtová se snažila odrážet útok za útokem inteligentními protiúdery, ale marná snaha – obhajovala jen jakousi virtuální masku ANO, do níž se vlastně od počátku tento subjekt halí.

Je to proto, že o politickém programu hlavně směrem k zahraniční politice se v podstatě nic neví. Nikdy se totiž nevědělo. Andrej Babiš je standartně nejednoznačný, kdykoli je třeba jasně vyřknout jakýkoli názor, nikdy neřekne, co udělá nebo neudělá. „Korektním“ politickým jazykem maximálně naznačí, co „chce“ (hnutí ANO) nebo „nechce“.

A to je veliký rozdíl. Takto se vyjadřoval zejména (ex) ministr Chovanec, když poníženě haptákoval buď on nebo Sobotka v Bruselu. „Chtěli jsme...“, „nechtěli jsme...“. Co ovšem nakonec vždy udělali? Sklapli podpatky. V tomto duchu se zřejmě ANO „poučilo“ a používá stejný jazyk. Výsledek? No, státní suverenitu jsme jim dali, ale opravdu jsme nechtěli...?!

Opíjení veřejnosti rohlíkem – to je „trestně stíhaný“ premiér

Morálně „čistí“ lupiči a kolaboranti z ODS, Starostů a TOP-09 si na Šlechtové skutečně zgustli, kdy předhazovali budoucí šéfce(?) obrany, že jim Babiš vadí proto, že je trestně stíhán. Je přitom zcela nabíle dni, že jde o politické zadání kolaborantské ČSSD na likvidaci celé Babišovy rodiny a obvinění je marginální až směšné vzhledem k jiným causám, na něž si veřejnost naší země nechtěně zvykla.