Nadšení polské reprezentace však skutečně nemusí sdílet sousední země, dokonce snad ani celá polská veřejnost.

„Velmoc“ Polsko?

Vůbec to není historicky poprvé, kdy se polská vrchnost rozhodla „napomáhat dějinám“ a řinčet zbraněmi v přesvědční o vyjímečnosti a vyvolenosti Polského národa, jemuž se prostě musí dostat uznání v jeho poněkud lokálně velmocenských ambicích.

Výsledky byly místy územně pozoruhodné (nevíce asi za dob Polsko-Litevské unie), leč vždy provázeny potoky zbytečně prolité krve a žalostně dočasné.

Pro kteréhokoli průměrně vzdělaného občana některého ze současných polských sousedů, jenž není opravdu kovaným badatelem polonistou, musí být obtížné si vybavit, v jakýchže zvláštně roztěkaných hranicích se hrdí Poláci pohybovali v posledních staletích.