Dlouholetý leader Kazachstánu rezignoval a nečekal na další prezidentské volby, což velice překvapilo určitý okruh jeho kolegů a partnerů. Co bude následovat v Kazachstánu nyní a jak bude rezignace Nazarbajeva ovlivňovat situaci v celé zemi a regionu?

Ve skutečnosti prezidentova rezignace 19. března překvapila jen ten okruh politiků a partnerů, kteří celkové dění v Kazachstánu nesledovali pozorně. Ti, co věnovali náležitou pozornost celkovému dění ve střední Asii předpokládali, že se země připravuje na předání moci. Kazachstán se již dlouhodobě připravoval a začal proces přechodu od super-prezidentského modelu vlády k parlamentarismu a sám Nursultan Nazarbajev se nedávno obrátil na Ústavní radu, aby připravila právní proces předání moci po jeho dobrovolné rezignaci. Proto jeho rezignace byla ve státě očekávaná a dokonce velmi přirozená.

Nursultan Nazarbajev byl posledním leaderem - hlavou státu, který nastoupil do svého úřadu již v době éry Sovětského svazu. Během svého působení ve funkci udělal maximum pro republiku a pokud by svět měl univerzální systém pro hodnocení efektivity práce hlav států - první prezident Kazachstánu by podle takového hodnocení nepochybně obdržel 100% bodů.

Během Nazarbajevova výkonu funkce prezidenta byla vybudována tržní ekonomika, modernizovaly se všechny instituce společnosti, devětkrát se zvýšily příjmy obyvatelstva, desetkrát se snížila úroveň chudoby, byly zahájeny strategické rozvojové programy a zachována rovnováha vztahů mezi Kazachstánem a jeho polárními hráči. Spolupráce s Čínou, Ruskem a USA obecně zvýšila kredit Republiky Kazachstán na mezinárodní scéně.

Od konce devadesátých let minulého století se tato země s výbušným mnohonárodnostním složením, s průmyslem pod státní kontrolou, který přestal plně fungovat, s obrovským břemenem sociálních a ekonomických problémů, s nevyřešenou otázkou hranic, s hrozbou občanských sporů, války a možného krveprolití, stala pod vedením prezidenta Nazarbajeva Kazachstán úspěšným, ekonomicky prosperujícím státem.