Hned několik zemí obdrželo od Saúdské Arábie dopis, který hrozí diplomatickými sankcemi a obchodními překážkami ze strany celé Rady pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC), pokud v pátek na půdě Rady OSN pro lidská práva podpoří nizozemsko-kanadskou rezoluci o Jemenu. Díky americkým „pákám“ Saúdové dostali už v roce 2015 neuvěřitelné právo vyšetřovat si své válečné zločiny spáchané agresí do Jemenu sami, což jim umožňovalo v uplynulých dvou letech v OSN spolehlivě umlčet jakoukoli kritiku. Letos přicházejí sami s alternativní rezolucí, která dál trvá na tom, že si své zločiny „nezávisle“ vyšetří sami, protože pro mezinárodní vyšetřování prý „není ten správný čas“. Nizozemsko-kanadský dokument podpořila Čína, ten saúdský Spojené státy. I tak je to situace pro saúdskou královskou rodinu „v přechodu“ nepříjemná, neboť jen přidává další problém na hromadu těch beztak těžko řešitelných. A to ani není jasné, zda jim image nějak vylepší „revolučně demokratizačně lidskoprávní“ rozhodnutí „vstoupit do 20. století“ a povolit ženám od příštího roku řídit auto, v době, kdy HRW mluví v Jemenu o saúdských válečných zločinech a OSN navrhuje, že když Saúdové celý Jemen rozbili, tak by nyní měli sami zaplatit veškerou humanitární pomoc.

Nemálo tomu, faktem zůstává, že si Saúdové současné problémy s Jemenem mohli ušetřit, kdyby korunní princ a budoucí král Muhammad bin Salmán svou „nevítěznou“ agresi proti Jemenu už od samotného počátku nepostavil na chybných základech. Na jedné straně neúměrně zveličil spojení svých nepřátel, jemenských Húthiů, s Íránem, a na straně druhé si za spojence vybral zcela nedůvěryhodné „typy“, které v samotném Jemenu vyvolávají spíš pohrdání než obdiv.

Nesmysly kolem Íránu

Húthiové, které Saúdové mají za spojence Íránu a tím i za hlavní argument pro rozpoutání agrese, jsou jemenská náboženská menšina vyznávající zajídskou doktrínu šíitské větve islámu, která ale současně sdílí mnohé podobnosti i s islámem sunnitským. A nabízejí se teologické i obecně zeměpisné důvody, proč nebrat vážně saúdská – fakticky ničím nepodložená -- tvrzení o propojení Húthíů s Íránem.  

Například Husajn Badreddín Húthí, starší bratr současného húthijského vůdce Abdal-Malika Húthího a zakladatel jejich hnutí Ansaralláh. V roce 1994 v jemenském parlamentu zastupoval zájmy islámské strany Al Hakk, která vedle zajídů reprezentovala i sunnity, načež složil mandát a odjel „studovat korán“ nikoli do Íránu, ale do Súdánu. Snaha vydávat Húthije za prodlouženou ruku Íránu naráží i na skutečnost, že většina húthijských bojovníků patří ke klanu Sadda, a že klany v jemenské společnosti reprezentují vše – vlastenectví, hluboké spojení s vlastí nebo kulturou. Představa, že by zaprodali tyto hodnoty ve prospěch cizinců je pro ně nemyslitelná. Už jen to znemožňuje Teheránu případně navázat s nimi nějaké pevnější vztahy. Potvrzením tohoto faktu pak je, že se Húthíové chovají zcela jinak, než skupiny skutečně navázané na Írán, ať už je řeč například o libanonském Hizballáhu nebo Lidových mobilizačních jednotkách (PMU) v Iráku a Sýrii.

A druhým problémem je zeměpis. Obě země dělí 3600 kilometrů a na rozdíl od Iráku, Sýrie či Libanonu se z Íránu nelze do Jemenu dostat po zemi; jediné fyzické hranice, které Jemen má, jsou se Saúdskou Arábií a Ománem. Před húthijským povstáním kontroloval všechny jemenské přístavy režim Alího Abdalláha Sáliha, od začátku saúdské agrese mají tuto moc Spojené státy, jejichž velitelství v Džibutsku je od jemenských břehů Rudého moře necelých 30 kilometrů. A vzdušný prostor nad Jemenem kontrolují Saúdové. Občas se sporadicky objevují zprávy o údajných íránských dodávkách přes Omán. Faktem je, že obě země vzájemné vztahy rozšiřují, ale že by Omán riskoval hněv Saúdů? Příznačnou budiž i nedávná zpráva agentury Reuter´s, podle níž Írán našel alternativní trasu k zásobování Húthiú zbraněmi, ale text se přitom o ničem konkrétním nezmiňuje a přiložená mapka žádnou trasu ani neukazuje, jen do konspirace zatahuje ještě Kuvajt...