Ve středu nemuselo své dluhy splácet jen Řecko, ale také Portoriko. Místo toho ale tamní guvernér Alejandro García Padilla oznámil, že ostrov nebude s to splatit úroky ve výši jedné miliardy dolarů, nemluvě o 72 miliardách, které dluží držitelům portorických dluhopisů. Ty sumy jsou „nesplatitelné,“ konstatoval.

Do této situace se Portoriko nedostalo přes noc, připomíná komentátor Juan Gonzalez. Už od chvíle, kdy Spojené státy v roce 1898 v rámci války se Španělskem ostrov obsadily a následně anektovaly, vnímaly ho především jen jako zdroj peněz. První přišli producenti cukru, kteří svým dělníkům platili hladové mzdy a na přehnaných cenách cukru vydělávali miliony. Po nich se objevily textilní, farmaceutické a ropné firmy, které využívaly nízkých mzdových nákladů a výjimky z placení federálních daní. Ještě v 80. letech minulého století proto Portoriko pro americké firmy platilo za nejziskovější oblast na světě. Pak ale Čína, Bangladéš nebo Vietnam začaly nabízet ještě levnější pracovní sílu, od roku 1996 ostrovní ekonomika už nevykazovala žádný růst, a když pak v roce 2006 Kongres navíc zrušil daňové výjimky, koncerny z ostrova s konečnou platností odešly. „Najednou se Portoriko stalo kolonií, kterou Washington nepotřebuje – bez ohledu na to, že jeho obyvatelé jsou už od roku 1917 občany USA,“ podotýká Juan Gonzalez. Více než 40 procent jich žije pod hranicí chudoby, nezaměstnanost oficiálně přesahuje 12 procent a ekonomika ostrova je od přelomového roku 2006 v recesi.

„Situace je zlá, opravdu zlá,“ shrnuje někdejší ekonomka Mezinárodního měnového fondu Anne Kruegerová, kterou si portorické vedení najalo na hledání východisek. Mimochodem, věrna hlavnímu proudu Kruegerová navrhuje restrukturalizaci dluhu, zvýšení daní a výdajové škrty, což je z valné většiny totéž, co Velká Trojka vnucuje Řecku.

Bankrot Portorika už vyvolává řetězovou reakci

Bílý dům už oznámil, že nemá v úmyslu na federální úrovni Portoriku nijak finančně pomáhat. Na rozdíl od Řecka ale Portoriko -- coby americké území -- nemůže oficiálně vyhlásit bankrot, protože takovou variantu neupravuje žádný americký zákon. A i kdyby Kongres nějakou legislativní normu urychleně přijal, situace se příliš nezmění. Takřka celý dluh totiž vlastní americké finanční instituce, přičemž zhruba polovina z něj připadá na různé hedgeové fondy. Přinejmenším 180 vzájemných fondů má ve svých portfoliích alespoň pět procent portorických dluhopisů – byly velmi žádané, protože ani na ně nevztahovaly státní či federální daně.

Bankrot Portorika přitom už vyvolává řetězovou reakci. Největší držitel portorických dluhů, OppenheimerFunds, oznámil, že odmítá jakoukoli jejich restrukturalizaci. Portoriko své pohledávky zaplatit nemůže, ale někdo ve finále platit bude. Většina z oněch 180 fondů může padnout zároveň s Portorikem (a hlavně se svými klienty), nicméně největší tíha podle všeho dopadne na firmy, které portorické dluhopisy pojistily na trhu s deriváty. Už kvůli tomu padají akcie pojišťovacích společností Ambic nebo MBIA – její cena na burze je odhadována na 3,9 miliardy dolarů, zatímco kvůli portorickým dluhopisům musí zaplatit přinejmenším 4,5 miliardy, ale při nejhorším scénáři i násobně víc. Největším podílníkem firmy je přitom Warburg Pincus, společnost, k níž se přidal Timothy Geithner, Obamův ministr financí, který prosadil mnohamiliardové „záchranu“ pro Wall Street a velké banky, viníky finanční krize z roku 2008…

Portoriko je tak nejspíš jen vrcholkem ledovce blížící se dluhové krize na západní polokouli, stejně jako je Řecko vrcholkem ledovce dluhové krize v Evropě. Jak varují některé zdroje, zbývajících šest měsíců letošního roku může být vrcholně napínavých.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami