Možná v Izraeli usoudili, že není vhodnějšího času k útoku. Na „severní frontě“ v Sýrii útočí Turecko, na „východní frontě“ Spojené státy, a pro otevření „jižní fronty“ je tím pádem ideální příležitost. Ale možná taková úvaha vůbec není na místě. Možná izraelský premiér Benjamin Netanjahu prostě jen usoudil, že když už ho policie navrhla obžalovat z korupce, je třeba „národu“ připomenout, co je skutečně v sázce, a že „obrana Izraele“ je mnohem důležitější. Nebylo by to poprvé, kdy se „vnitropolitické“ problémy nejvyšších izraelských činitelů řeší odvracením pozornosti prostřednictvím náletů, ať už na Libanon, na blokádou škrcené pásmo Gazy nebo nyní na Sýrii.

Ať tak či tak, v sobotu v ranních hodinách Izrael – podle verze, která se postupně měnila -- zničil údajně íránský bezpilotník nad Izraelem anektovanými syrskými Golanskými výšinami, jejichž připojení k Izraeli mimochodem svět (na půdě OSN) nikdy neuznal. Sýrie, která Golany považuje dál za své území, pak logicky odmítla, že by bezpilotník narušil izraelský vzdušný prostor. Vzápětí Izrael z „incidentu“ obvinil Írán a podnikl nálety na cíle v Sýrii, přičemž jednu z útočících stíhaček F-16 syrská protivzdušná obrana sestřelila a podle nepotvrzených zpráv zničila i nejméně šest izraelských raket mířících na vojenské objekty v Sýrii. Oba izraelští piloti se katapultovali a dopadli na izraelské území, přičemž podle některých zpráv jeden z nich svým zraněním podlehl. Toť v kostce.

Putinovo „Nět“

Byl to první přesný zásah syrské protivzdušné obrany proti útočícím izraelským stíhačkám od libanonské války z roku 1982. (Přehled izraelských útoků proti Sýrii podle Íránu je ZDE.) Izrael reagoval odvetnými údery, konkrétně asi dvanácti nálety na údajně vojenské objekty v oblasti Damašku, což měly být pro změnu největší izraelské útoky proti Sýrii od zmíněného roku 1982.

Sestřelení izraelské stíhačky a stále častější likvidace izraelských raket ovšem napovídá faktu, že se – Ruskem vyzbrojená a zacvičená – syrská protivzdušná obrana oproti minulosti výrazně zlepšila, stejně jako že Izrael už nyní nebyl s to rušit elektronicky její naváděcí systémy. Izrael ale očividně nechce kazit své nadstandardní vztahy s Ruskem, a tak Moskvu z celé záležitosti „vyviňuje“, což ovšem na druhou stranu znamená, že musí trpně přiznat, že jeho letadlo sestřelili „ti Syřané“. A to prý raketami systému S200 nebo (z Ukrajiny nechvalně proslulým) Bukem. A pokud Izrael Rusy „vyviňuje“, i když zbraně jsou „jejich“, nepříjemná otázka pro izraelské vedení zůstává: Proč by za mrtvého pilota nemělo zaplatit i Rusko? Odpověď může být dvojí. V první řadě je v Izraeli bezpočet Rusů, a to i v nejvyšších politických a finančních pozicích, v řadě druhé faktem zůstává, že Izrael v posledních dekádách vždy útočil jen na ty, kdo se nemohou příliš bránit. Pravidelně bombardované pásmo Gazy nebo Libanon jsou toho důkazem. Postavit se státu, který by mohl úder vrátit, je něco zcela jiného, míní například portál Tikun Olam. Benjamin Netanjahu byl před pár dny znovu v Moskvě se svými požadavky na to, jak se vůči Izraeli mají chovat sousedé a kdo z nich má či nemá právo na existenci. Syrská reakce tak může být svébytným Putinovým „Nět“, pokud snad izraelský premiér v Kremlu něco nepochopil.