Trumpova administrativa se znovu chystá vyhlásit ultimátum pro uchování svého podpisu pod smlouvou o íránském jaderném programu. Tlačí přitom na své evropské spojence, aby do letošního května kývli na změny v dohodě, jinak USA opětovně vyhlásí proti Íránu sankce. Donald Trump „Obamovu“ dohodu s Íránem z léta 2015 odmítá dlouhodobě a prosazuje, aby se nově vztahovala také na íránský raketový program, byť všichni ostatní signatáři svorně tvrdí, že smlouva je konečná a žádná nová jednání potřebná nejsou. Spojené státy by toto téma měly se členy EU probírat v půli března, bez ohledu na to, že Teherán jasně konstatoval, že jakákoli změna dohody bude automaticky znamenat její celkový konec. A už jen evropský souhlas s budoucími, zatím jen vágně formulovanými americkými požadavky na změny v textu smlouvy, by celý projekt jen posunul ke krachu.

Faktem přitom je, že smlouva uvolnila západní ekonomické sankce proti Íránu, což ve finále vedlo k tomu, že íránská ekonomika mezi lety 2016 a 2017 poskočila o 16 procent, nyní se stabilizovala na čtyřprocentním růstu, čemuž napomáhá i poměrný nárůst světových cen ropy nad 50 dolarů za barel. Ačkoli v samotném Íránu je ekonomický rozvoj hlavním tématem vnitropolitických bojů, pro Washington (a Izrael) je jakýkoli íránský růst trnem v oku.

Evropa nicméně na celý problém nahlíží ze zcela opačné strany. Francie dává jasně najevo, že na existující smlouvě nehodlá nic měnit, protože její ekonomické zájmy v Íránu už podle všeho překročily hranici, zpoza níž se lze vrátit „bezbolestně“. Spolu s Itálií, která hodlá v Íránu investovat ekvivalent pěti miliard dolarů, a dalšími evropskými zeměmi připravuje státem podporované investice v eurech a obchodní linky, které by obcházely americký dolar a americké banky. Dokud totiž Evropa s Íránem obchodovala v dolarech, mohly být evropské firmy a banky „trestány“ americkým ministerstvem obchodu; pokud se ale dolarů zbaví, zbude naštvanému Washingtonu (a jeho protiíránským souputníkům z Izraele, Saúdské Arábie a Emirátů) jen nejistá možnost stěžovat si na obchodování s Teheránem u mezinárodních soudů. Šéf francouzské státní Veřejné investiční banky (Bpifrance) Nicolas Dufurcq k novým eurovým investičním fondům, které pro francouzské podnikatele v Íránu připravují po začátek půldruhé miliardy eur, poznamenal: „Je to naprosto oddělený tok peněz. V tom schématu není jediný dolar… Nikdo s americkým pasem.“ Vše následně ještě „pojistila“ íránská centrální banka, která zakázala použití amerického dolaru ve všech obchodních transakcích souvisejících s dovozem zboží do Íránu.

Z hlediska Teheránu to přitom ale není žádná revoluční změna, neboť v důsledku amerických a západních sankcí íránský bankovní sektor beztak nemohl používat dolary už dlouho… Tento krok Teherán podle všeho přijednával s Ruskem, neboť lídři obou zemí se už loni v listopadu dohodli na odstranění dolaru ze vzájemných obchodů, což má být součástí strategie vedoucí k „izolaci Američanů“. (Přílišnou váhu nemá už ani argument, podle něhož většinu íránského průmyslu ovládá armáda nebo polovojenské režimní organizace, neboť íránské vedení ve snaze uklidnit zahraniční investory energicky zbavuje donedávna všemocnou armádu vlivu v klíčových průmyslových odvětvích.)

Prudce přitom narůstá objem íránského obchodu nejen s Evropou nebo Ruskem, ale i s asijskými státy v čele s Čínou, Thajskem či Indonésií, které spolu třebas s Indií nebo Tureckem stále okázaleji ignorují „stále omšelejší“ americký „džihád proti Íránu“. Zahraniční politika Teheránu přitom prožívá „boom“ mezinárodní integrace, která vedle Východu flexibilně neodmítá ani Západ, nebo přinejmenším Evropu. Americký tlak na Írán je stále ještě citelný a zpomaluje tamní ekonomický rozvoj, nicméně při srovnání proher a vítězství, jak shrnuje například americký analytik Juan Cole, „je vcelku mimo pochybnost, že Írán postupně vítězí“. A jeho sebevědomí se mění v „dobrý rozmar“: o svých raketách je ochotný se bavit jen za podmínky, že se Západ vzdá svých jaderných zbraní… Přesto se Paříž ještě pokouší zmírnit svůj očekávaný střet s Trumpem a testuje, zda by Teherán přece jen nebyl ochotný o svých raketách jednat. Nebyl.