Oddíly syrských Kurdských obranných jednotek (YPG) pod hlavičkou Spojenými státy vedených Syrských demokratických sil (SDF) osvobodily východosyrskou Rakká, donedávna označovanou za „hlavní město Daeše“. Než bojovníci SDF do města vstoupili, umožnili volný odchod ozbrojencům Daeše, a to jak Syřanům, tak i cizincům, přičemž někteří z nich si na cestu do oblastí, které Daeš stále ještě ovládá, s sebou vzali civilisty jako živé štíty. USA sice popřely, že by s odchodem zahraničních teroristů z Rakká souhlasily, nicméně například záběry BBC z poloviny října dokládají, že se američtí velitelé rozhovorů o evakuaci bojovníků Daeše z Rakká osobně účastnili. Kurdští velitelé SDF tak alespoň zajali „několik emírů Daeše z celého světa“, jejichž další osud zatím není příliš jasný…

Americké bombardování, které si v posledních dnech vyžádalo další stovky civilních životů, město prakticky srovnalo se zemí a některé odhady tvrdí, že je Rakká neobyvatelná až z 80 procent. Bude trvat měsíce, než bude oblast očištěna od Daeše, a roky, než Rakká znovu ožije. Otřásají se poslední pozice Daeše v Dejrizoru, nad nímž přebírá kontrolu syrská armáda se svými spojenci, přičemž do vládních rukou už s pomocí Ruska a Íránu padla i „náhradní metropole“ Daeše v nedalekém Majadínu, který byl z hlediska porážky Daeše významnější než Rakká.

Válka proti Daeši v jeho hlavních baštách tedy pomalu končí. Spojené státy prý po osvobození Rakká nemají jasno, jak by měly v Sýrii dále postupovat. Cílem je zřejmě předejít tomu, aby pouštní a surovinově bohatý východ Sýrie získal zpět pod kontrolu Damašek, nebo „nedejalláhu“ rovnou Teherán, byť právě to se v posledních týdnech odehrává. Možná právě proto Washington „věnoval“ zničenou Rakká oddílům SDF, aby se prý stala součástí „decentralizované, federalizované Sýrie“.

Možná by takové velkorysé rozdávání cizího území za jiných okolností zabralo, ale… Syrští Kurdové si jasně uvědomují, že USA před pár dny fakticky hodily přes palubu nezávislost iráckého Kurdistánu. Znamená to, že Barzáního Kurdistán už nebude tak snadným koridorem pro dodávky amerických zbraní syrským Kurdům, ale především to nejen prohloubí kurdskou nedůvěru k Americe, ale současně i vyostří dosud uměle zastírané ideologické rozpory mezi ultralevicovými syrskými Kurdy a Washingtonem. A bez kurdských pozemních sil jsou případné americké plány na východě Sýrie předem odsouzeny ke zmaru, což ovšem platí i obráceně – bez americké letecké podpory nejsou Kurdové s to rozsáhlá získaná území dlouhodobě kontrolovat.

A co víc, turecké jednotky vstoupily do Idlíbu na severozápadě Sýrie a mají mimo jiné nakročeno i k obklíčení tamní kurdské enklávy v Afrínu. Reálný pohled na „šachovnici“ napovídá, že před tímto posledním Erdoganovým krokem brání Kurdy jen Rusko. Velitel ozbrojeného křídla YPG/SDF Sipan Hamo před pár dny odletěl do Moskvy, kde žádal o ochranu před Tureckem. A za to se platí. Kurdové tvoří 8 procent obyvatel Sýrie, oddíly YPG/SDF během války ovládly 20 procent území, z něhož značnou část ovšem obývají Arabové, a k tomu kontrolují až 40 procent zdrojů syrského zemního plynu a ropy. Mnoho trumfů ale přitom v rukou nemají. Některého ze svých zisků se kvůli ochraně prostě budou muset vzdát.