Tomáš Břicháček: Nápravník zažitých nepravd

08.06.2015 11:53 | Zprávy

V květnu 2015 vyšla v nakladatelství Olympia kniha Václava Junka Nápravník zažitých nepravd (o Václavu Klausovi).

Tomáš Břicháček: Nápravník zažitých nepravd
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

Autor, který se ve své populárně-naučné tvorbě věnuje nejrůznějším tématům české historie a zvláště osudům osobností politické i kulturní sféry, tentokrát přichází s nevšedním portrétem druhého českého prezidenta. „Vůbec si nemyslím, že je snadné Václavu Klausovi porozumět, natož jej pochopit. Avšak tvrdím, že je vždy dobré a prospěšné alespoň se o to pokusit,“ říká Junek v úvodu a dodává: „Budu-li stran této knížky napadán pro svou ‚fascinaci Klausem’, je to namístě. Soudného člověka tento muž totiž nemůže nezaujmout. A překvapí vždycky.“

Junek nemíní předložit čtenáři zevrubnou biografii, ale „volný sled vylíčených paradoxů, vážících se k životní pouti Václava Klause, a také jejich co možná důsledné osvětlení“. Klade si přitom za cíl uvést na pravou míru řadu omylů a nepravd, které se o exprezidentovi tradují.

Učněm

První část knihy nazvaná Učněm (spolu s některými poznámkami v dalších dvou částech) se vrací k více než 48 letům Klausova života před listopadem 1989.

Autor čtivou formou vypráví o Klausově dětství na pražských Vinohradech, které se odehrávalo sice v tíživých letech okupace a vzápětí nastupujícího komunistického režimu, avšak v přívětivém zázemí kulturní středostavovské rodiny. Rodiče kladli na svého syna velké nároky, výchova byla přísná a důsledná. Dále jsou připomenuta školní léta v syrových poúnorových časech a zejména studium na Vysoké škole ekonomické v již volnějším politickém a společenském klimatu.

Od raného mládí se u Klause profilovaly vlastnosti, které ho měly provázet v dalším životě: cílevědomá vůle a píle, lačnost po získávání vědomostí, nechuť zbytečně ztrácet čas („nechodil s kolegy zbůhdarma na pivo, nejezdil s nimi ‚na tremp‘ ani ‚na vodu‘“), umění a bytostná potřeba polemiky, „těžko krotitelná vášeň ironizovat, být z principu proti, chytat za slovo a plánovitě vystupovat proti autoritám“, nadšení pro sport (tehdy zvláště košíkovou) a  pro jazz. Klaus byl člověk, který se ze zásady „nehoufoval“ a vymykal se svému prostředí. Autor hovoří o „zřejmé distanci, která se otevírala mezi ním a jeho aktuálním okolím prakticky už od prvopočátků jeho kontaktů s obecným světem“. „Dílem mu jakékoli bezbarvé, bezhlesé a pasivní plutí s proudem nešlo nikdy, a tak tedy ani tenkrát ne, dílem […] je těžké chtít od člověka jeho typu a kvalit, aby zůstal zticha, držel krok a nevyčníval.“

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Spravedlnost

Nebylo by nejspravedlivější, kdybyste jako politici neměli imunitu? Proč ji nezrušíte? Podle mě tak se sebe děláte něco víc. Kdybyste neměli imunitu, tak by pak ani nemohla nastat situace, že někdo nebude vydán a vyšetřován. Co vy na to?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Kdo se ujme Ministerstva spravedlnosti?

12:26 Zdeněk Jemelík: Kdo se ujme Ministerstva spravedlnosti?

Marně hledám jednoslovný překlad a výklad španělského pojmu „machismo“, odvozeného od „macho“= samec…