Tento boj je nerovný, neboť na rozdíl od hejtmana známe sice důvěrně medicínský provoz, jeho ekonomiku, své limity i logické souvislosti, ale v ruce nedržíme jako nevolení lékaři žádné páky. Ty drží naopak krajští zastupitelé. Neschválením hejtmanových ambiciózních plánů postavit novou nemocnici ve Zlíně za 8 mld. Kč v závěru června letošního roku se kraj jen o fous vyhnul ekonomické katastrofě v podobě dlouholetého enormního zadlužení a rozbití leta prověřeného systému krajské zdravotní péče. Boj se přelil do pomyslného druhého poločasu. Jsme přesvědčeni, že ještě neskončil. Máme určitě lví podíl na vítězství v důležité bitvě, ale válka není u konce. Hejtmanovo ego bylo otřeseno a poníženo. Ani na vteřinu si do posledních chvil nepřipouštěl, že by svůj sen neobhájil a nezískal pro něj podporu. A to ještě strategicky hlasování odkládal na třikrát! Chyběly mu ve finále pouhé dva hlasy. Koaliční spolupráce se rozpadla a utrpěla nejvážnější otřes za celou svou existenci. Pýcha předcházela pomyslný pád. O co se jedná? Předpokládám, že o plánech stavby nové supernemocnice ve Zlíně slyšel už téměř každý.

V loňském čísle časopisu Tempus Medicorum (duben 2018) jsme vás na str. 10-11 informovali o velmi riskantním experimentu ve Zlínském kraji, jehož realizaci si vzal do hlavy právě hejtman Čunek. Nosnou myšlenkou změn řízení krajských nemocnic byla tehdy tzv. fúze nemocnic. V podstatě šlo o splynutí všech čtyř krajem řízených nemocnic (Zlín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín) do jedné obchodní jednotky s univerzálním IČO. Nejednalo by se tedy o klasický holding s hierarchií řízení a zachováním jakési autonomie jednotlivých nemocnic, ale o naprostou koncentraci moci do rukou úzké skupiny lidí v čele s hejtmanem a jím dosazeným předsedou představenstva krajské Baťovy nemocnice (krajským ředitelem) MUDr. Radomírem Maráčkem. Odvážná to myšlenka, skýtající netušené možnosti a výzvy pro lidi ve vedení společnosti, avšak naprostá neznámá, evokující spíše chmurné obavy u zaměstnanců a zastánců dosavadního fungování nemocnic. Dodávat, že se Jiří Čunek ideologicky spojil s lidmi typu MUDr. Pavla Hroboně a jemu podobných konstruktérů zdravotnických řetězců, napojených na silné finanční skupiny, je asi zbytečné. Pikantní je také složení tzv. poradního lékařského týmu, který bez výjimky tvoří několik hejtmanovi loajálních kolegů, většinou primářů z našich krajských nemocnic. Navíc v roli přímých podřízených, takže o objektivitě takového tělesa lze s úspěchem pochybovat. Ti neloajální byli v uplynulých létech zejména v Krajské nemocnici Tomáše Bati postupně „odejiti“ a vyměněni. Totéž radikální řešení se týkalo i úspěšné manažerky a ředitelky Kroměřížské nemocnice a.s. MUDr. Lenky Mergenthalové počátkem letošního roku. Skutečný důvod k jejímu odvolání hejtman nikdy nesdělil. Naopak veřejně prohlásil, že to ani nemá v úmyslu. Můžeme se jen domýšlet, že netleskala dost nadšeně jeho plánům.

Je potřeba v úvodu laskavému čtenáři vysvětlit, že naše čtyři okresní nemocnice jsou funkční a kompetentní ve všech základních medicínských oborech.  Jde o typické okresní spádové nemocnice, po staru II. typu. Nejedná se tedy o žádná vylidněná torza s jedním interním a chirurgickým oddělením. Máme v kraji dokonce čtyři magnetické rezonance (z toho dvě ve Zlíně), každá z nemocnic má svůj komplement, včetně patologie. Roky spolu zcela přirozeně spolupracují ku prospěchu pacientů celého kraje i mimo něj. Co nemáme je dostatek erudovaného personálu, ale to je český problém obecně. Proto se např. z Uherskohradišťské nemocnice postupně vytratili kompletně ORL specialisté a nakonec došlo i ke zrušení ORL lůžek. Ve Vsetíně již delší dobu nefunguje lůžkové neurologické oddělení a na sklonku loňského roku se krajský ředitel Maráček rozhodl za zády tehdejší ředitelky Kroměřížské nemocnice a.s. Mergenthalové zrušit lůžkovou kapacitu tamního očního oddělení. A to i přesto, že přímo přes silnici naproti nemocnici se tyčí veliká nadregionální psychiatrická nemocnice. Ta sice kraji nepatří, ale s jejími pacienty musí kroměřížská nemocnice vždy počítat. Ta zrušená oční lůžka pro ně fungovala jako záložní. Snažili jsme se panu hejtmanovi, jeho týmu, Radě kraje i zastupitelům po celou dobu trpělivě vysvětlovat, že připravovat fúzi nemocnic v době, kdy všude chybí personál není dobré řešení, že to zatřese s dosavadní přirozenou rovnováhou poskytování péče v kraji a způsobí chaos. Upozorňovali jsme na možné nežádoucí důsledky takové turbulence spojené s rizikem odchodu dalšího personálu. Na citlivé souvislosti medicínské i ekonomické. Konečně na toto téma jsme vloni v červnu uspořádali krajskou konferenci ČLK č.1 za přítomnosti pana hejtmana i některých krajských zastupitelů. Promluvili poměrně reprezentativní řečníci.