Do ČT jen fyzicky proniknout byl kdysi pro tvůrce-externistu problém ne nepodobný kafkovskému hrdinovi, toužícímu se dostat na Zámek. Tedy pokud by se neodvážil ve vrátnici nenápadně podlézat závory. Dramaturgové tam museli používat píchačky jak v ČKD, jen v pátek měli povolený domácí tvůrčí, tzv. „čtecí“ /evokuje to „připouštěcí“/ den. A tvorba? Ocituji sám sebe: Nebohý režisér, pokud se vůbec dostane k práci /“zelí je málo a slimáků moc“/ a nepatří do rodiny slimáků vyvolených, aby mohl nabídnutý scénář, většinou jakýsi nedomrlý Večerníček pro dospělé, vůbec se ctí natočit, za pochodu tento přepisuje, pochopitelně zdarma.

Občan, který plní  koncesionářskou povinnost, by se mohl domnívat, že po následných výměnách managementu a čistkách odshora dolů, půjde v ČT vše k lepšímu. Vskutku. Píchačky zrušeny, personál ve vrátnici dostal nové, slušivé obleky, ostraha žluťoučké kravaty. Ale zanechme prkotin -  co tvorba? ČT je obří fabrika, jež musí zaplnit hafo vysílacího času, a tudíž je bohužel třeba angažovat tvůrce, než tyto perspektivně /speciální oddělení vývoje už na tom pracuje/, nahradí tvůrci počítačoví. Poslušní, patřičně sterilní, naprogramovaní v souladu s údajným vkusem  slabomyslnějších diváků, protože zejména ti mladí houfně odvracejí zraky od byť sebeplazmovějších obrazovek s pořady naší veřejnoprávní.