Zástupci české vlády na zmiňovaných srazech sudetů (D. Hermann minulý rok, P. Bělobrádek letos) přijali a opakují jejich tradiční lži o odsunu německé menšiny z našeho pohraničí v r. 1945: lži, že prý šlo o vyhnání, že to údajně byla etnická čistka, že to byl trest formou kolektivní viny – nic z toho není pravda; nedošlo k žádnému vyhánění lidí z jejich domovů jen proto, že byli nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu – došlo k odsunu aktivních nacistů. Avšak sudeti, stejně jako někteří čeští politici, vědí, že platí Goebbelsovo heslo „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Proto lži stále opakují.

Sudetští Němci a jejich potomci sdružení v landsmanšaftu nikdy neprojevili lítost nad tím, že oni, resp. jejich předci, podporovali nacismus a tím se v té době jako českoslovenští občané dopustili vlastizrady, která se podle tehdejších zákonů trestala smrtí; nikdy se nezřekli svého obdivu a aktivní podpory Konráda Henleina a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), resp. Sudetendeutsche Partei (SdP), svého obdivu a aktivní podpory Adolfa Hitlera a jeho NSDAP, SS, Wehrmachtu; nikdy se kriticky nevyrovnali se svou aktivní účastí ve Freikorpsu, se svou účastí na zločinech nacismu.

Sudetští Němci, nacisté, před okupací vraždili naše vojáky, četníky, spoluobčany; za okupace napomáhali masovému vyvražďování našich občanů, vypalování obcí (např. Lidic). Nikdy za tyto zločiny potrestáni nebyli, nikdy se oni ani jejich potomci a sympatizanti za tyto zločiny neomluvili.