Bydlí tu, ale nezaparkuje. Bydlí tu, ale neprojede. Nějakou chytrou hlavu totiž napadlo, že zavede parkovací zóny. Takže když jste z Vinohrad, (možná) zaparkujete na Vinohradech. Když jste ovšem z Vinohrad a potřebuje si zajet koupit novou židli o kousek dál na Albertov, máte smůlu. Na Albertově mohou parkovat lidé z Albertova. Nájemníci bytů na Albertově mají náhle vyšší práva než obyvatelé Vinohrad. Lidé z Albertova si sice nekoupili veřejný prostor, ale tváří se, jako by byl jejich a vyhání z něj vinohradské „imigranty“. Ale běda, když bydlíte na Albertově a zachce se vám zajet si na oběd na Vinohrady!

Nedosti na tom. Pražští politici místo toho, aby už konečně dostavěli asi nejdražší tunel planety, vymýšlí další kejkle. Mezi jejich poslední nápady patří, že levnější rezidentní parkování by měli mít ti řidiči, kteří mají zároveň roční kupon na městskou dopravu. Jinými slovy vyplatilo by se koupit si kupon, hodit ho do koše a dál vesele používat auto. Ve skutečnosti totiž nejde o pomoc Praze a její dopravě, ale o pomoc Dopravnímu podniku a statistice. Když už jednou Praha vybudovala Dopravní podnik, potřebuje, aby se investice vyplatila. Aspoň na papíře.

A jelikož Praha taky investovala do cyklostezek, čekám, že není daleko chvíle, kdy levnější parkování bude mít ten, kdo prokáže, že vlastní kolo. To aby se statistika cyklistů vylepšila a investice do cyklostezek se „vyplatila“. A modlím se, aby Praha neinvestovala do paroplavby, protože řidičák na parník si fakt dělat nechci.

Úplně stranou jde fakt, že ať se nám to líbí nebo ne, Praha není Amsterodam. Ježdění na kole v Praze nedává ani z poloviny takový smysl jako v Nizozemsku. Ano, jakžtakž dává smysl zajet si těch pár metrů v přecpaném centru od Karlova mostu do Poslanecké sněmovny. Ano, chápu, že se mnohým líbí, jak důchodci v Amsterdamu nebo Bazileji drandí všude na kole. Nicméně název „Nizozemsko“ jest od „nízké“ a tedy placaté země. V Praze se jaksi nacházejí kopce. Dodnes nevím, co si myslet o těch, kteří si to v dnešním horku šlapou mezi auty podél rušné barrandovské tepny ze Smíchova na Barrandov, nebo z Holešovic do Kobylis. Mám je obdivovat za jejich fyzičku, nebo si klepat na čelo za jejich prostoduchost, s níž se řítí sportem ku zdraví? Většinou volím to druhé, neb na léčení astmatu těchto zoufalců se finančně budu podílet i já. Už vidím ty davy důchodců šlapajících od řeky vzhůru do Kobylis.