Máme před sebou dvě hlavní cesty možného vývoje. První variantou je zůstat v Evropské unii s euroamerickým světonázorem. Proč euroamerickým? I když jsou současné USA názorově rozpolcené, pořád tam rozhodující instituce drží obamovci, respektive clintonovci. Pro nás tato volba znamená povinnou účast na dobyvačných válkách, agendu LGBTI... a kolik dalších písmen si kdo ještě k této zkratce přidá. V tomto modelu se vyslovuje podpora rozpadu rodin a vlastně dochází k bránění sestavování rodin. Vidíme též snahu zamezit dosavadní praxi, kdy je matka na rodičovské tři roky a poté odchází zpět do práce. Hodně silně se tendence ke zkrácení rodičovské projevovala za ministryní Valachové a Marksové, ale tahle agenda běží pořád dál. Na kvalitní vyučování na státních školách zapomeňte, bude se integrovat. K tomu přistoupí další vymývání mozků od neziskových organizací. Děti na konci základky už spočítat příklady z „Bělouna”, tedy obecné základy matematiky, spíše nedokážou. My jsme je zvládli, když jsme chtěli jít na střední školu. Zkuste ovšem předložit Bělounovy příklady dnešní mládeži. Dospívající pořádně vyděsíte. V neposlední řadě se na této cestě vystupňuje tlak na povinné přijímání migrantů z kterýchkoli zemí a odzbrojení obyvatelstva.

Zmínili jste toho, jehož jméno se nesmí vyslovit?

Protože obyvatelstvo, které ochutnalo svobodu a chce si ji tedy co nejdéle udržet, bude protestovat, dojde k utahování šroubů. Jedním z možných vysvětlení tohoto pojmu je omezení svobody slova. Přesně na tohle téma byla nedávná výstava pražské SPD a doprovodná protestná petice. Svoboda slova je teď nejvíc omezovaná v různých diskusích u článků v médiích na internetu, ale hlavně na Facebooku, Twiteru apod. Tam se mažou příspěvky určitého typu, dokonce celé profily. Děje se tak se přesto, aniž by takový projev porušoval jakoukoli platnou legislativu. Stačí třeba přidat jméno jednoho britského aktivisty. Tuhle praxi už zakusilo hodně lidí, nejen členů politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Chápala bych, že se bude nelíbit nějaký text, jeho část, ale jméno? Kde to jsme? Zde evidentně systém, prodávaný jako liberální demokracie, narazil na své limity. Vše je jak z Harryho Pottera, kde vystupuje ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. Řečeno s klasikem: To bychom tedy nechtěli.