Ruská stopa se v USA našla, americký ministr energetiky Rick Perry konzultoval s dvěma ruskými komiky vývoz amerického uhlí na Ukrajinu. Přesněji, ministr odpovídal 19. července v rozhovoru, který považoval za tiskový, a až teď se přišlo na to, že na druhé straně drátu nebyli novináři, ale komici. Perry odpovídal vážně, a to i na témata, která nám znějí komicky, jako je ten vývoz uhlí na Ukrajinu. Odsoudil také stavbu plynovodu Nord Stream 2 a řekl, že americká technologie pomůže Ukrajincům rozvinout vlastní naleziště plynu. Zdá se, že se tak rýsuje obchod, který stál už na začátku občanské války na Ukrajině. Na západě země jsou naleziště plynu dobyvatelná technologií frakování. Ukrajinci mohou kupovat uhlí v Americe, za které pak těmito nalezišti zaplatí.

Na žertíček se přišlo ve chvíli, kdy se v Kongresu USA začaly projednávat sankce proti Rusku. V prvním kole prošly Sněmovnou reprezentantů, druhé bude v Senátu. Ve sněmovně to nebyl žádný těsný výsledek, ale jako když se ve fotbale vyhraje 10:0 (poměr hlasů byl 419:3). Sankce jsou zdůvodňovány vedle té Ukrajiny (motiv viz výše) například nutností odpovědi na „ruskou agresi v Sýrii“. Tam však jsou Rusové na základě dohody se syrskou vládou, zatímco Američané museli přiznat, že v Sýrii budují deset základen bez sebemenší právní opory.

Je to tedy vítězství iracionality, boje s papírovými tygry. To zní velmi nebezpečně. Kdyby byl americký Kongres iracionální a jeho pozornost byla upoutávána neexistujícími riziky, nedokázal by vnímat ta skutečná. Je dostatek historických zkušeností s tím, jak zranitelná je země omámená propagandou natolik, že ztrácí představu o skutečných obrysech světa. Bádalo se nad tím hlavně po katastrofě Německa, které až zničující porážka přesvědčila o tom, že jeho vysněná nadřazenost je pouhou iluzí.

Doufejme, že americký Kongres iracionální není. Nebezpečný je i tak, ale je naděje, že bude vnímat reakci na své kroky a dokáže se včas přizpůsobit. Zároveň by to však znamenalo, že za zdánlivě iracionálními rozhodnutími musíme vnímat nějakou skrytou agendu a je na nás, abychom se dohadovali, čeho vlastně chtějí dosáhnout.

Viděl bych zhruba tři možnosti. Podle varianty A jsou sankce proti Rusku jsou hlavně vnitropolitickou záležitostí Washingtonu. Podle varianty B se sledují hlavně obchodní cíle břidličných frakérů, kterým chybí odbyt zkapalněného plynu. Proto jsou sankce namířeny hlavně na spolupráci s Ruskem v oblasti ropy a plynu. Varianta C pak vychází z obavy, že impérium ztratí soudržnost bez jasného nepřítele a jednoznačné nadvlády metropole. Rusko je vhodný nepřítel, lepšího nemáme, a Evropa si musí zvykat na podřízené postavení. Proto sankce fakticky ohrožují hlavně německé a francouzské zájmy v energetické oblasti.