Při schvalování amerických sankcí proti Rusku byl jedinou podstatnou věcí poměr sil v Kongresu. Jen asi pět zákonodárců v obou komorách dohromady nezvedlo ruku „pro“. To neznamená, že všichni jsou přesvědčeni o zásadní ruské stopě v loňských amerických volbách. Spíš to znamená, že dnešní americký zákonodárce musí být velice opatrný, když chce vyjádřit vlastní názor. Nelze bez úhony – slovy lidové moudrosti – „čurat proti větru“. Rusko je klíčové vnitropolitické téma Washingtonu. S tím ať se Rusové smíří, je jedno co zrovna sami dělají. Byla jim přidělena role nepřítele, a kdo zvedne ruku proti, prohrál. Stupňování napětí je v národním zájmu, dnešní USA nedovedou žít míru.

O ruském vměšování do amerických voleb se začalo mluvit před rokem, když nejprve tajemný Guccifer 2.0, a po něm Wikileaks nabídli poutavé čtení z vnitřností Národního výboru Demokratické strany a volebního štábu Hillary Clintonové. Ukázalo to manipulaci voleb, ale ze strany těch v Demokratické straně, kdo nechtěli za žádnou cenu připustit vítězství socialisty Bernieho Sanderse v primárkách. Jak se k tomu dostali Rusové. Krátce po zprávě, že špinavé prádlo Hillary je venku, s tím přišel jakási laboratoř Crowdstrike, blízká táboru Hillary.

S důkazy si nikdo neláme hlavu. To je ostatně „state of the art“ čili špica dovednosti některých šéfů zpravodajských služeb – tvrdit, co se rádo slyší, je lepší než houby vědět. Laťka se nastavila už před vpádem do Iráku. Když se nedařilo nalézt nic, co by dokazovalo, že Husajn má zbraně hromadného ničení, prosadila se teze tehdejšího ministra obrany Donalda Rumsfelda, že „neexistence důkazů není důkazem neexistence“.

Jinými slovy, Husajnovi bylo houby platné, že se nenašly ani atomovky, ani jiné lidožery, protože neúspěch hledání nepotvrzuje, že hledané neexistuje. Což ovšem platí kdekoliv. Proto se teď touto metodou postupuje i proti Rusku. Že nejsou důkazy o ruském hákování amerických voleb? Tím hůř, zkoušejí to skrývat. To je ten důkaz, jak jsou sankce nutné.

Jistý odpor se však ve zpravodajské komunitě přece jenom zvedá. Když šéfové těchto služeb kývnou na cokoliv, o co jsou požádáni opozicí proti Trumpovi, vzniká riziko, že opravdové zpravodajce nebude nikdo potřebovat. Přijdou o chleba. Ale bránit se mohou jen veteráni, které není odkud vyhodit. Slyšíme tedy jen dva hlasy – šéfy služeb a veterány těchto služeb. Šéfové mají jasno, veteráni kladou otázky.