Nedá se říci, že se nás nikdo neptá, jestli chceme rozdmychat válku na Ukrajině až do úplného sebezničení, až do závěrečného jaderného ohňostroje. Zeptají se nás na to hned příští pátek o evropských volbách. Bude to referendum o směřování Evropské unie, do které jsme vstupovali, abychom se uchránili před hrozbami, kterým jako malá izolovaná země nedokážeme čelit. Jenže teď zjišťujeme, že i celá EU jen ustrašeně přikyvuje potřebám vojensko-průmyslového komplexu, který války potřebuje, protože kdyby byly zbraně jen pro přehlídky, nebylo by jich potřeba tolik.

Do EU jsme vstupovali s referendem, ve kterém se právě o výhodách soužití ve velkém mírovém celku hlasovalo. Tento slib byl porušen. Do NATO jsme vstupovali bez referenda, ale také tam byl zřetelný slib, obsažený hned v prvním článku Washingtonské úmluvy, podle které se Severoatlantická smlouva zavazuje řešit problémy mírovými prostředky. Tento slib byl porušen, stejně jako byl porušen slib daný kdysi Gorbačovovi, že se NATO nebude rozšiřovat směrem na východ.

Vzpomínám na projev Václava Havla v únoru 1990 před slzícími americkými senátory ve Washingtonu, kde vyzýval, „pokud chcete pomoci nám, pomozte Rusku“. Pomozte jim zlepšit životní podmínky, aby necítili potřebu obnovovat blokové myšlení a válečnou atmosféru.

Dnes žijeme ponořeni do válečné atmosféry my, a oficiální Česko je dokonce nejodhodlanější ve snaze dosáhnout plného vítězství Západu na ukrajinské frontě. Jestli jsou takhle odhodlaní i čeští občané, to se uvidí příští sobotu, až se vysypou volební urny.