Babišova velká daňová reforma řeší stejný problém jako kdysi Topolánek. Ráda by nabídla snížení daní, ale vybrat potřebuje raději víc. Nabízené řešení se tváří novátorsky – co nevynese snížená daň z příjmů, to doplní vyšší zdravotní pojištění. Zrušení superhrubé mzdy a další změny připraví rozpočet o 100 miliard korun. Něco pokryje růst hospodářství, ale to nestačí. A což takhle hodit 70 miliard korun státních výdajů na někoho jiného? To je stávající roční platba státu na zdravotní péči o děti, důchodce, nezaměstnané a matky na rodičovské, krátce státní pojištěnce.

Jako oběť jsou zatím navrhováni zaměstnanci. Určitě by to zvládli. Zruší se jim superhrubé zdanění mzdy, to jim udělá radost, protože přestanou platit daň z daně, a při té příležitosti se jim to zase sebere zvýšeným pojistným. Aby se jim to nezajídalo, sazba zdravotního pojištění by se zvedla také živnostníkům s příjmy nad milion ročně.

Jak to vytrhnou živnostníci s příjmy nad milion ročně lze odhadnout nad údajem, podle kterého se loni vybralo od 1 milionu OSVČ 8 miliard korun na daních. Porovnejme to se 194 miliardami korun, které zaplatily 4 miliony zaměstnanců. Prostý přepočet říká, že zaměstnanci sahají do kapsy šestkrát hlouběji než OSVČ. Státnímu rozpočtu poskytnou dokonce o 20 miliard víc než firmy! Proč by tedy nepřitlačili, když jim to tak jde? Abychom měli představu, co se od nich čeká, uveďme, že státních pojištěnců je 6 milionů.

Návrh není definitivní, a bůhví, zda je to vůbec návrh. Možná měl jen rozproudit interní debatu ve vládě, že zrušení superhrubé daně, vykopávky největšího fiskálního temna podle stařičkého deníčku madam Thatcherové, není jen účetní operace, na kterou má ministryně Schillerová lidi. Je to obrovský výdaj a o jeho úhradu se musí zasloužit všichni. Šrapnel měl probudit spáče. Když se nenajde, kdo to zaplatí, bude se hledat, komu to škrtnout. Ke druhé hrozbě patří nápad v podobě decimace (padne každý desátý) státního úřednictva.

Jenže tenhle reformní závod se poběží s okovy na nohou. Najít nové zdroje je opravdu těžké. Nesmí se narušit rétorika o nezvyšování daní (o pojistném nebyla řeč), je odmítáno i progresívní zdanění. Nápad s mírným zatížením OSVČ přichází po letech, kdy se považovalo za samozřejmost, že zaplatí zlomeček a čerpají sto procent.