Oblíbeným sportem našich státníků je bušit se do prsou a hřímat o suverenitě, ale skutečné ekonomické postavení naší republiky je bližší tomu, co zjistila už Ilona Švihlíková: Jsme kolonií. Zatímco produkce zahraničních podniků vzrostla od půli 90. let sedmkrát a tyto podniky teď od nás vyvádějí až 300 miliard korun zisku ročně, sektor podniků v domácím vlastnictví se za stejnou dobu nehnul z místa a produkuje (ve stálých cenách) pořád stejně. Uvádí to zpráva nepatrného analytického útvaru na Úřadu vlády ČR věnovaná analýze odlivu zisků z ČR. Mluví se o ní už dlouho, ale nyní byla zpřístupněna širšímu okruhu zájemců, protože byla předložena tripartitě,

U zahraničních investic v ČR existuje jasný nepoměr mezi podílem zisků – které pak odtečou do zahraničí – a podílem mezd a daní, které zůstanou u nás. Extrém byl v krizovém roce 2009, kdy společnosti pod zahraniční kontrolou dosáhly 67 procent z celkového čistého provozního přebytku nefinančních podniků, ale za práci vyplatily jen 41 procent z celkového úhrnu mezd.

Proč je u zahraničních podniků výrazněji menší poměr mezd na zisku než ve zbytku naší ekonomiky? Jsou přece moderní, technologicky vybavené. Zvedá nás to vzhůru, Česká republika je na 5. místě v žebříčku exportu výrobků střední nebo špičkové technologické úrovně. Nahoře je Německo, my jsme jen o pár kroků vzadu. Jenže mnohem menší je také podíl hodnoty, který k tomu přidáme. Když se znovu podíváme na onen extrémní rok 2009, k podílu sklizeného zisku (zmíněných 67 procent) patřil o něco menší podíl produkce (53 procent) a ještě menší podíl hrubé přidané hodnoty (48 procent).

„Přidaná hodnota vyspělých technologií se tedy zjevně realizuje teritoriálně nebo účetně mimo ČR,“ píše ve vší slušnosti zpráva, protože na Úřadu vlády by si nedovolili napsat, že nás mohou zahraniční vlastníci ždímat, jak se jim zlíbí, a že se to dá doladit i ostrou tužkou, třeba smyšlenými náklady na poradenství, patenty a goodwill.

Jsme snad blbí? To určitě ne, podle statistik EU, lidské vzdělanostní zdroje v Česku se neliší od poměrů v Německu. Propad vidíme až v jejich využití. Zaměstnanost a produkce v high-tech oborech je u nás řádově nižší a podíl výzkumu je na tom ještě hůř ve srovnání s Německem. Českým zaměstnancům zahraničních firem je svěřována málo kvalifikovaná a špatně ohodnocená část výrobního procesu. Technologie jsou dobré, ale cizí. Jen jednoduchá obsluha je naše.