Miloš Zeman potvrdil svoji pověst prognostika, když očekával těsný výsledek a vyzýval občany, ať se dostaví k volbám v co největším počtu, protože každý hlas rozhoduje. To se vyplatilo. Dokud se sčítaly jen venkovské obvody, jeho náskok narůstal až ke 350 tisícům hlasů, ale čím víc do hry vstupovala Praha, tím víc se čerpalo z rezervy a rozdíl se smršťoval. Nakonec z něj zbyla polovina. Jistě, i ta stačí, aby bylo vymalováno. Miloš Zeman sám to označil za své poslední politické vítězství. Možná se však od něj bude chtít mnohem víc. Znovu se vrací výzva, aby zkusil účinně oslovit širší okruh občanů, než který odpovídá hluboce rozdělenému elektorátu.

Co nás dělí? Volební studia České televize i TV Nova opakovaně ukazovala, jak odlišný byl výsledek v krajských městech a jejich okolí. Také z předvolebního duelu v ČT zní v uších naléhavé otázky dvou voličů z jihočeské obce, jaké jinak v běžné vysílání často nezazněly. Lidé na venkově se cítí opuštěni, jsou zbavováni zbytků služeb, musí komplikovaně dojíždět za prací a výsledek jejích úsilí mizí někde daleko. Kde, to lze částečně vyčíst z toho, že lidé ve městech tyto starosti tak nepociťují.

Jenže všeho do času. Zatímco dnes ještě prožíváme nejvyšší zaměstnanost v historii (ale ve stejném duchu mluvil v Davosu i americký prezident Donald Trump), ze všech stran přicházejí zprávy o technologických průlomech na poli digitalizace a robotizace, která na podstatnou část toho, kvůli čemu dnes lidé chodí do práce, stačí sama. Za pět nebo deset let bude situace zcela jiná. Pracovní místa v tradičním průmyslu začnou mizet, lidé budou zbavováni životních jistot, a pokud zůstanou opuštěni, vzniknou společenské otřesy. To bude něco jiného než dnešní fiktivní hrozba uprchlíků. Začnou vznikat uprchlíci ve vlastní zemi.

Čeká nás období zásadních společenských změn a Miloš Zeman byl zvolen do nejvyšší ústavní funkce, která je tradičně zároveň jakýmsi základním společenským kompasem naší společnosti, právě na ta poslední léta, kdy se na to můžeme připravit. Zatím to vnímá spíše z té náběhové strany a poukazuje na rozpor mezi požadavky stále sofistikovanější výroby a nedostatečného zájmu mladých lidí o technické vzdělání. Měl by však možná přehodnotit svůj přezíravý postoj ke společenským vědám, protože ty budou taky potřeba.

Rozpadá se struktura ekonomiky zděděné z průmyslové revoluce, kdy základem byl velký podnik s armádou zaměstnanců. Když pomineme epizodu socialismu, dvě stě let proti sobě stáli vlastníci výrobních prostředků a lidé, kteří na nich byli závislí a museli se rvát o každý kousek svobody navíc. Z tohoto boje vznikla politická zbraň v podobě strany sociální demokracie, a ta sílila stejným tempem, jakým narůstala industrializace a urbanizace. Tahle etapa je u konce.