Řídit stát jako firmu znamená, že se peníze nevyhazujou za blbosti. To může být jeden ze zdrojů překvapivého rozpočtového přebytku, který už se blíží hodnotě, jaká by vznikla, kdybychom celý jeden měsíc provozovali republiku úplně zadarmo.

Pravda je, že to není zásluha jen českého ministerstva financí, byť je nadále zdobí rychlejší růst daňových příjmů a výběru pojistného, než by odpovídalo pouhému přírůstku ekonomiky. Zasloužily se o to i minulé vlády, ano, ty s Kalouskem, když získaly v Bruselu takovou pověst, že tam v kontrolních útvarech zavedli nepřetržitou bojovou hotovost, aby je už nikdo od nás nedokázal přečurat. Peníze nám dají, ale utratit prakticky nejdou.

Když se podíváme do Čtvrtletní zprávy o implementaci evropských fondů v ČR v programovém období 2014 - 2020, kterou vydává ministerstvo pro místní rozvoj, vidíme, že na konci letošního června (dva a půl roku po začátku období) prošlo různými právními akty o poskytnutí podpory jen 7,4 procenta z celkové vyjednané částky. Tomu odpovídá i české spolufinancování, pro které bylo ve státním rozpočtu vymezeno 70 miliard korun. Zatím našlo uplatnění jen 20 miliard.

Samotné ministerstvo financí sděluje, že v loňském roce bylo využití společných programů EU a ČR o 73,8 miliardy korun vyšší než letos. Ale k tomu dodejme, že se srovnáváme s rokem, kdy byly tyto výdaje – v honbě za dočerpáním přídělu – extrémně vysoké. Nicméně celkové kapitálové výdaje státního rozpočtu dosáhly za deset měsíců jen 70 procent rozpočtované částky. Jsou tedy na konci října tam, kde měly být v půli srpna.