... takže tyto země již nedostávají dolary na splácení svých dluhopisů a bankovních dluhů, které stejně nelze splatit. Nakonec tedy máme zásady dohody o clech mezi USA a EU, kdy se odvrátila hrozba amerického 30 procentního dovozního cla (rovnajícího se podle analytiků embargu). Úspěch evropských vyjednavačů spočívá v tom, že my budeme platit 15 procent a USA nic.

Tak to aspoň viděl americký prezident Donald Trump po nedělním setkání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen poblíž svých golfových hřišť u skotského Glasgow. Nemusí vědět všechno přesně, prý tam na americké straně 2,5 procentní clo zůstává. A nemusí si všechno pamatovat, je už to přecejen starý chlap, takže leccos se může změnit.

My vyvážíme do USA minimum, jen nějaké ty postele a podobné drobnosti. Jsme subdodavateli vývozců, zejména těch automobilových, což je dominanta české ekonomiky, ale ani tam to není moc třeskuté. A popravdě, nejde o problém USA, jde obecněji o problém českého exportu, kterému klesají příjmy a není kde to narovnat.

Už jsem na těchto stránkách zmiňoval vliv slábnoucího dolaru, což z českého pohledu znamená snižování exportních příjmů z dolarové oblasti. (ZDE) Jde zároveň o to, že tento kurz kolísá, protože ve zprávách o budoucnosti americké měny se střídá nadšení z růstu burz se zoufalstvím z amerického zadlužení a oslabování konkurenceschopnosti a síly. Těžko se řídit tím, že při nakupování za dolary (opak prodeje) momentálně vyděláváme, protože z toho se těžko odvozuje nějaká předpověď.

Zkusme to ale sečíst přes palec. Koruna od začátku roku posílila proti dolaru (on hlavně oslabil ten dolar) asi o 15 procent, a řekněme, že ceny jsou stálé, takže z dolarových příjmů máme o 15 procent méně. Když k tomu přidáme 15 procentní clo, jsme na těch původních 30 procentech.

Ale pomáhá nám fakt, že při exportu kupujeme dopravní služby, jejichž cena po doznění energetické krize klesá. V lednu stála doprava kontejneru z Evropy do Ameriky skoro 3 tisíce dolarů, teď jsou to necelé 2 tisíce dolarů, které zároveň nakupujeme tou silnější korunou. Doprava tak pro nás během stejného období zlevnila skoro o 40 procent. (ZDE)

Doba je však nebezpečná, rostou ceny pojištění, klidně i přes jedno procento převáženého nákladu. A ta cla byla na začátku kolem 2,5 procenta.

Pokud jde o auta, těch bychom rádi do USA vyváželi víc, ale narůstá problém prodat je kdekoliv. Zatím míří do Spojených států pouhých 0,8 procenta automobilové výroby v České republice za necelých deset miliard korun. To je tisícovka na obyvatele včetně nemluvňat a chirurgů z dovozu. To se dá oželet. (ZDE)

Kdo trpí, jsou Němci, jak BMW, tak Mercedes, jejichž technické zázraky se prodávají příkladně draho. Obě firmy se chystají na ztráty v řádu miliard. Dolarů. Každý. Volkswagen to ještě nespočítal, ale čekejme podobná čísla.

Nejde přitom jen o auta. Do Německa jde 30 procent českého exportu a do EU 80 procent. Takhle jsme si to nastavili, že jsme totálně závislí na jejich konjuktuře. A na tu to teď nevypadá.

Rozlišujme taky osudy výrobců a osudy obyvatel. Výrobci se chtějí zachraňovat přesunem výroby do Ameriky, takže české zaměstnance už nebudou potřebovat. EU nabídla otevření svých trhů nejen bezcelnímu dovozu, ale i americkým investicím. Další vlna českého průmyslu se ocitá v bezprostředním nerovném konkurenčním ohrožení.

Ale stále platí i to z úvodu, že ne všechno musí pořád platit. Nástrojem Trumpovy politiky jsou nadsazené výhrůžky, ze kterých trochu ustoupí, takže dříve nepřijatelná porážka se prodává jako úspěch. Používá hrozbu chaosu pro vytloukání renty. To není hezké, byť jsou cíle jeho politiky - obnova výrobního potenciálu USA – rozumné.

Vědec to není, ale postřehl podstatný trend, že současný model hyperglobalizovaného kapitalismu vyčerpal své možnosti, pokud mu nezkusíme aspoň ořezat hrany.

ZDE nabízím výklad amerického levicového ekonoma Michaela Hudsona, který publikoval před pár dny na webu Geopolitical Economy.

Český překlad vyšel na Infokurýru, ale spoléhání na překladač je ošidné, umí smysl vět úplně obrátit. Doporučuji proto číst překlad a originál souběžně. Kde se vám to nezdá, mrkněte na to, jak to napsal přímo autor. (ZDE)

Nabízím pár hlavních myšlenek, ve kterých jsem strojovému češtinovi trochu pomohl. Někde jsem něco důležitého zvýraznil.

Hudson začíná tím, že ani ten kapitalismus už není tím, čím býval:
„Průmyslový kapitalismus byl revoluční ve svém boji za osvobození evropských ekonomik a parlamentů od dědičných privilegií a zájmů, které přežily z feudalismu. Aby průmyslníci zajistili konkurenceschopnost svých výrobků na světových trzích, museli zrušit pozemkovou rentu placenou evropské statkářské šlechtě, ekonomické renty vybírané obchodními monopoly a úroky placené bankéřům, kteří nehráli žádnou roli ve financování průmyslu. Tyto rentiérské příjmy zvyšují cenovou strukturu ekonomiky, zvyšují životní náklady a další obchodní výdaje, a tím snižují zisky.“

Jenže pak se karta obrátila. Ve 20. století byl tradiční cíl snižování těchto ekonomických rent v Evropě, Spojených státech a dalších západních zemích stažen. Teď jde hlavně o to, jak si zajistit vytloukání renty západním kapitálem od těch slabších:
„Dnes nájemné ze soukromě vlastněné půdy a přírodních zdrojů nadále roste a je dokonce zvýhodňováno zvláštními daňovými úlevami. Základní infrastruktura a další přirozené monopoly jsou privatizovány finančním sektorem, který je z velké části zodpovědný za fragmentaci a deindustrializaci ekonomik v zájmu svých klientů působících v oblasti nemovitostí a monopolů, kteří pak většinu svých příjmů z pronájmu platí jako úroky bankéřům a držitelům dluhopisů.
Z opatření, která kdysi evropské průmyslové mocnosti a Spojené státy používaly k budování vlastní výroby, zbyl volný obchod. Velká Británie zavedla volný obchod po 30letém boji svého průmyslu proti pozemkové šlechtě. Byl to boj za zrušení protekcionistických zemědělských cel, obilných zákonů, které byly přijaty v roce 1815, aby zabránily otevření domácího trhu levnému dovozu potravin, který by snížil pachtovné zemědělské půdy.
Británie v roce 1846 tyto zákony zrušila za účelem snížení životních nákladů. Zemím usilujícím o přístup na její trh pak nabídla dohody o volném obchodu výměnou za to, že nebudou chránit svá průmyslová odvětví před britským vývozem. Cílem bylo zabránit méně industrializovaným zemím ve zpracování vlastních surovin.
Evropští investoři se snažili v těchto zemích získat ziskové přírodní zdroje, zejména práva na nerostné suroviny a pozemky, a také základní infrastrukturu, jako jsou železnice a kanály. To vytvořilo diametrální konflikt mezi vyhýbáním se rentám v industrializovaných zemích a hledáním rent ve svých koloniích a dalších hostitelských zemích, zatímco evropští bankéři využívali dluhový pákový efekt k získání finanční kontroly nad bývalými koloniemi, které získaly nezávislost v 19. a 20. století.“

Nakonec utnuli i ten volný obchod. Tady je Hudson na Ameriku obzvlášť přísný:
„Postindustriální moc Ameriky je založena především na její schopnosti způsobit chaos v jiných zemích, pokud nepřijmou americký „řád založený na pravidlech“, jehož cílem je vymáhat na nich svou daň.
USA zavádějí protekcionistická cla a dovozní kvóty dle libosti a dotují zemědělství a klíčové technologie jako potenciální globální high-tech monopoly, zatímco ostatním zemím zakazují přijímat taková „socialistická“ nebo „autokratická“ opatření, aby se staly konkurenceschopnějšími.“

Výsledkem je dvojí metr, v němž americký „řád založený na pravidlech“ (jeho vlastní pravidla) nahrazuje dodržování mezinárodního práva:
„Spojené státy se snaží vnutit monopolní práva a související rentiérská privilegia na veškerý globální obchod a investice, z čehož profitují pouze samy. Trumpova diplomacie „Amerika na prvním místě“ vyžaduje, aby ostatní země prováděly své obchody, platby a dluhové transakce v amerických dolarech, nikoli ve svých vlastních měnách.
Americký „právní stát“ je právní stát, který umožňuje jednostranné požadavky USA na obchodní a finanční sankce, které diktují, jak a s kým mohou ostatní země obchodovat a investovat.
Pákou, kterou Spojené státy používají k získání těchto ústupků od jiných zemí, již není jejich průmyslové vůdčí postavení a finanční síla, ale jejich schopnost způsobit v jiných zemích chaos. S tvrzením, že jsou nepostradatelným národem, schopnost Spojených států narušovat obchod ukončuje jejich dřívější mezinárodní měnovou a diplomatickou moc.“

Chcete z toho ven? Hudson se věnuje hlavně situaci na světovém Jihu, kde vzniká šance na společný postup opřený o rostoucí ekonomickou moc Číny:
"Předpokladem pro ekonomickou autonomii zemí globálního Jihu je, aby se řídily radami klasických ekonomů a zdaňovaly největší zdroje příjmů z renty – pozemkovou rentu, příjmy z monopolů a finanční příjmy – místo aby jim dovolily odtékat do zahraničí.
Neoliberální ideologie však označuje takové zdanění důchodů a regulaci monopolů či jiných tržních jevů za zásah do „volného trhu“.
Tato obhajoba rentiérského příjmu obrací klasickou definici volného trhu. Klasičtí ekonomové definovali volný trh jako trh osvobozený od ekonomické renty, nikoli jako trh osvobozený od překážek pro její získávání, natož jako svobodu pro věřitelské vlády vytvářet „řád založený na pravidlech“, který by usnadnil získávání zahraniční renty a potlačil rozvoj finančně a obchodně závislých hostitelských zemí.“

Tolik Michael Hudson, jeden z nejradikálnějších ekonomických teoretiků současnosti. Je to dlouhé, ale stojí to za přečtení.

Když to shrnu, máme tu pěknou Hlavu XXII:

• Narušování volného obchodu se nesmí, s výjimkou USA, které v tom našly hlavní páku.
• Mohou ji však používat jen do doby, dokdy bude fungovat dominance dolaru.
  Vojenský rozpočet USA se rovná velikosti obchodního schodku, takže buď dovážené zboží nebo pořizované zbraně a náklady válek mají USA zadarmo. Splátky úroků nově tištěnými dolary jsou kryté pouze zděděnou značkou upadající velmoci.
• Trumpova ekonomická politika spočívající v pokusech zbavit zemi závislosti na dovozech tak má logiku, která směřuje i k záchraně role dolaru, je však rámována kořistnickou metodou, která dolar současně oslabuje.

Pro Česko jako podřízenou subdodavatelskou zemi je oslabování dolaru náklad navíc, protože snižuje naše exportní příjmy. Jak už jsme řekli, za stejně dolarů venku máme teď méně korun doma. Ale ještě nebezpečnější je vyhlídka, že se tento systém úplně sesype, protože americký tlak na pilu staví postižené země před nevyhnutelnost účinné obrany. To je hledání nejen alternativ pro export, ale také pro skutečný rozvoj vlastní země, aby nebyla jen podřízeným služebníkem a plátcem renty.

Cílem nemohou být nejnižší náklady dnes, když se tyto náklady mohou cizím rozhodnutím ze dne na den krutě prodražit. Hlavním cílem je mít budoucnost pod vlastní kontrolou. Opravdu se vyvléci z koloniálního jha. Opravdu osvobodit obchod a změnit jej v nástroj mezinárodní spolupráce.

Vrátit se ke snu po skončení druhé světové války, který byl zformulován do Charty Spojených národů (ZDE):

„MY, LID SPOJENÝCH NÁRODŮ, JSOUCE ODHODLÁNI
uchránit budoucí pokolení metly války, která dvakrát během našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti,
prohlásit znova svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velikých i malých,
vytvořit poměry, za nichž mohou býti zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných zdrojů mezinárodního práva a
podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě,

A K TOMU CÍLI
pěstovat snášenlivost a žít spolu vzájemně v míru jako dobří sousedé,
sjednotit své síly k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti,
přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno leč v společném zájmu, a
používat mezinárodního ústrojí na podporu hospodářského a sociálního povznesení všech národů,

ROZHODLI JSME SE SDRUŽIT SVÉ ÚSILÍ, ABYCHOM DOSÁHLI TĚCHTO ZÁMĚRŮ.“

Stojí za to se k tomu vracet.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele

Psali jsme:

Zbyněk Fiala: Do čeho šlápla ruská stopa

Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

Zbyněk Fiala: Ano, teď jde o všechno

Zbyněk Fiala: Ekoteroristi a ekopošuci