Je zřejmé, že trpí personální vyprázdněností, takže při obsazování různých funkcí vytahuje jako králíky z klobouku lidi sporných kvalit. Mají-li dobré kamarády nebo aspoň  kamarády kamarádů vlivných činitelů, dostávají se nahoru bez ohledu na různé varovné hlasy (viz vzestup lokálních pražských politiků do náměstkovských křesel).  Když někoho strana moc chce prosadit, uchýlí i k obcházení vlastních stanov: to je případ Marie Benešové, která musela z ČSSD vystoupit,  aby se mohla drát do Poslanecké  sněmovny na její kandidátce.

Ostatní parlamentní strany s výjimkou KSČM a ODS běží s ČSSD stejným krokem. Společně pak projevují pohrdání veřejností, když mlčky předpokládají, že zapomněla na minulé prohřešky pochybných uchazečů o místa ve státní správě. Je pozoruhodné, že  v tomto chování je podporuje jednolitě celá novinářská fronta, která k tomu mlčí, ač jindy by některé uchazeče s chutí trhala na kousky.

Výrazně se to projevuje v masové podpoře kandidatury Anny Šabatové na úřad veřejného ochránce práv. Tato dáma má jistě různé zásluhy a zkušenosti, ale jako zástupkyně veřejného ochránce práv zneužila svého postavení a sehrála ošklivou roli v tzv. „kuřimské kauze“. Nejdříve pomáhala sestrám Mauererovým s vytvořením falešné identity Aničky – ve skutečnosti jedné z jejich obětí Barbory Škrlové - později v téže souvislosti zasáhla do nezávislosti soudu.