Podle původního rozpisu jich soud předvolal devět. Dostavili se pouze dva. Z ostatních jeden zemřel. Pokud se obžalovaní nevzdají nároku na slyšení ostatních nepřítomných, soud je bude muset předvolávat znova a znova, popřípadě ty nejméně ukázněné bude muset nechat předvést policií. V tuto chvíli nelze odhadnout, o kolik týdnů či měsíců se díky tomu hlavní líčení protáhne.

Tato situace ukazuje, že zdlouhavost zejména velkých procesů s mnoha svědky nezpůsobuje vždy justice, ale mnohdy nekázeň účastníků řízení. Tuto příčinu zřejmě neodstraní ani rekodifikace trestního řádu, po které tolik volá odborná veřejnost i věci neznalí politici.

Téměř při každém hlavním líčení dojde k drobným událostem, které nejsou z protokolů ani z rozsudků zřejmé, ale dodávají jednání svérázný kolorit. V minulém bloku, v jednání dne 2. listopadu 2017, to byl hromadný výbuch smíchu obhájců a obžalovaných, jímž odpověděli na obranu předsedy senátu proti námitce obhájce kvůli domnělé sugestivnosti otázky, položené svědkovi. Vysvětlil totiž, že otázkou  chtěl pouze povzbudit jeho paměť. Právě tím vyvolal veselí: nikdo nesmí být nucen k určité odpovědi ani pod záminkou osvěžení paměti a obdobnou otázku, položenou obhájcem, by pan soudce jistě zamítl. Podotýkám ale, že v tomto případě podle mého laického úsudku  jeho zvídavost neohrožovala SAZ, naopak její ukojení mu mohlo spíše pomoci, neboť se týkala hlavně úlohy korunního svědka Petra Pfeifera, vůči SAZ vyhraněně nepřátelského.

Dne 8.listopadu 2017 stačila slabá půlhodinka jednání, aby vypukla další z četných přestřelek mezi SAZ a předsedou senátu, dle mého soudu daná tím, že jeden druhému nechtěli porozumět. Možná prozrazuje, že jejich schopnost vzájemného porozumění je v jejich hlavách zablokovaná. Šlo o maličkost: SAZ využil svého práva obžalovaného k žádosti, aby se tohoto bloku jednání nemusel zúčastnit. Aleš Novotný jej upozornil, že si výslovně přál navržené svědky slyšet. SAZ to pochopil jako předzvěst záměru krátit jej v právu a bránil se s obvyklou razancí. Stačilo, aby soudce doplnil své vyjádření o výzvu, aby pan obžalovaný potvrdil, že mu bude stačit, když svědky vyslechne obhájce. Na druhé straně stačilo, aby pan obžalovaný odtušil, že z důležitých důvodů slevil ze svých nároků a spokojí  se s výslechem svědků obhájcem, a k přestřelce by nedošlo.

Senát nakonec žádosti pana obžalovaného vyhověl. Nicméně tento malý incident vykresluje vztah obou mužů. Ten je zřejmě již jednou pro vždy napjatý a bude zatěžovat řízení nejméně do prvostupňového rozsudku. Je tak špatný, že v dávných dobách jeho účelným řešením jednou pro vždy by byl souboj za jitřního šera někde v parku. SAZ vidí v Aleši Novotném představitele justiční mašinerie, která jej již téměř rok týrá vazbou, když z předchozí vazby, trvající 22 měsíců, se dostal na svobodu po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Vznikla nemravná situace, kdy justice drží peníze i obviněného. Nevidím do hlavy soudci Aleši Novotnému, takže nevím, za co považuje SAZ. Je ale jisté, že tento soudce neopomine žádnou příležitost, aby dal přítomným v soudní síni najevo jejich méněcennost ve srovnání s jeho soudcovským majestátem, a ve vztahu k (často vzpurnému) SAZ tak činí s větším důrazem než vůči jiným. Naproti tomu obžalovanému Jiřímu Turtákovi prokázal laskavost (nevyčítám !), když z vlastní iniciativy a s vlídným úsměvem vyzval jeho obhájkyni, aby mu pomohla s formulací otázek.