Paní soudkyně se v monologu prohlásila za odklízečku lidského odpadu. Přiřkl jsem jí označení „soudkyně OLO“ a věnoval jsem jí několik článků (ZDE), z nichž lze získat podrobnější informace.

Nenašel se kárný žalobce, který by nelegálně získaný zvukový záznam přijal jako důkaz nemravného jednání a na jeho základě by podal kárnou žalobu: byly obavy, že kárný soud by nezákonně získanou nahrávku jako důkaz odmítl. Později se vyjádřil Ústavní soud, že nelegálně získaná nahrávka není použitelná jako důkaz v kárném řízení, ale jako důkaz podjatosti v řízení u Ústavního soudu ji přijal. Ivetu Šperlichovou prohlásil za podjatou.Je to zvláštní logika, či spíše popření logiky: podjaté chování soudce je základním porušením etických norem chování, čili je kárným proviněním. Je-li nahrávka plnohodnotným důkazem podjatosti, měla by být i důkazem kárného provinění.