Najednou je možné, aby se „hříšníci“ domlouvali se svými pronásledovali, co jim vynese rychlé doznání, nejlépe navíc vylepšené odhalením spolupachatelů. Nabízené „zboží“ nemusí být vždy úplně čisté, ale „kupující“ je většinou přijímají bez protestů, protože „účel světí prostředky“. Přijetí těchto novinek nebylo hned od začátku radostné: byly pochybnosti o mravnosti takových postupů.

Ale jen někteří obvinění jsou ochotni směnit své pokání za vlídnější úsměv soudce. Každá osobnost je jiná. Například před pár dny se vynořily zprávy o dohodě tří automobilových závodníků s příslušnými orgány o přiznání účasti na podvodech obv. Pavla Buráně. Určitě počítají s odměnou v podobě mírného trestu. Ale způsob myšlení jejich protějšku je úplně jiný, takže od něho se nedá čekat, že by je následoval, byť také by mohl přispět ke zrychlení řízení.

Jeho přirozenosti ale odpovídá zpochybňování jejich svědectví a popírání důvěryhodnosti policie, čili popření „čistoty zboží“. Ostatně stejně se chová i v obchodněprávním řízení, v němž čelí žalobě o vymožení obrovského dluhu. Dvakrát jsem slyšel před trestním soudem jeho potvrzení o reálnosti dluhu, takže bych se nedivil, kdyby začal splácet, aby si vylepšil osobnostní profil. Ale nesplácí, ač prostředky asi má. V této fázi jeho trestního řízení a bez znalosti důkazní situace mohu pouze předjímat, že boj žalobce s obhajobou bude tvrdý a výsledek nejistý.

Jiné situace lze vypozorovat v „kauze Jesenice“, ke které se stále občas vracím. Jde v ní o brutální vydírání zlínských podnikatelů Lebánkových. Zadavatel vydírání, recidivista Roman Šulyok ze zásady nikdy nespolupracoval s policií. Usvědčen z útoku na Lebánky mlčel a policie bez jeho pomoci nedokázala ztotožnit podstatnou část pachatelů. Ale během dlouhých let ve vězení hříšník přece jen přemýšlel a nakonec se rozhodl vykoupit si zkrácení trestu vstřícností k policii.

V řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu mu to zcela legálně vyneslo zkrácení trestu o tři roky. Ale v tomto případě příslušné orgány poskytnutou výhodu promrhaly. Klíčovou postavou mezi podezřelými je policista, který měl naverbovat „zakuklence“, již se dopouštěli násilí na Lebáncích a „kajícník“ na něj přesvědčivě ukázal výpovědí před soudem „jako svědek pod přísahou“. Bylo jistě na místě vytěžit ho k jejich ztotožnění.

Když se mi vyšetřovatel pochlubil, že zná jeho totožnost, poradil jsem mu, aby ho předvolal k podání vysvětlení, vyzval ho k odtajnění totožnosti zakuklenců a popř. aby si pomohl uvalením koluzní vazby, pokud by policista rychle nepochopil, co se sluší a patří. Ale vyšetřovatel mi odpověděl, že se jedná o policistu, který „dlouho a dobře slouží“ a drsné zacházení si nezaslouží. Rozhovor mezi námi proběhl na jaře roku 2021. Policista se ale k podání musel dostavit až 7. června 2024, jako poslední ze všech a všechna obvinění proti němu popřel. Podle mého názoru nevěřil mu ani vyslýchající. Ale tím to zatím skončilo. Po jeho výslechu GIBS trestní řízení odložila.

Od takového člověka nelze očekávat, že se zítra dobrovolně dostaví na GIBS a přijde i se seznamem „zakuklenců“. Je si jistý, že někdo nad ním drží ochrannou ruku a zajistí mu beztrestnost promlčením. Jeho chování má ale „háčky“: jsou lidé, kteří kvůli jeho ochraně mají stále větší nepříjemnosti, za což mu jistě nebudou vděční. Celkový dopad na něho a ochránce jako celek může být horší než „obchod“ se státním zástupcem. Mimoto ho asi nečeká vysoký trest, protože jde o starou záležitost a do účasti na vydírání se nechal vlákat vyprávěním Romana Šulyoka, že ho Lebánkové okradli. Měl přece ušlechtilý úmysl pomoci okradenému kamarádovi.

Ale nezbývá než nechat věcem volný průběh. Možná se ještě dočkáme my i oni různých překvápek. Howgh.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

Psali jsme:

Zdeněk Jemelík: Když dva obvinění říkají totéž, nemusí to být totéž

Zdeněk Jemelík: Skončí mé mediální hrátky s Pavlem Buráněm?

Zdeněk Jemelík: Nepříčetné běsnění kolem střetu zájmů

Zdeněk Jemelík: Netečnost jako zdroj pohrom