Není dne, aby se o ni neotřela novinářská chátra, posilovaná všelijakými lehkoživky z řad občanských aktivistů, komentátorů a politologů. Většina z nich  neví nic o poměrech v resortu spravedlnosti a jeho potřebách a pouze přežvykuje informace z druhé ruky, které neumí správně vyhodnotit.

Zatímním vyvrcholením nechutností je vydání iDnes z 27. června 2014, jehož hlavním tématem je očerňování Heleny Válkové. Zabývají se jí čtyři články, zaujímající jeden a půl stránky.  Palcový titulek na první straně hlásá, že „obchody a image úřadu diriguje manžel Válkové“.  Obsahuje sice nepravdivou informaci, ale to nevadí: přitáhl pozornost, sensace je na světě, noviny jdou na odbyt. Podle dalšího titulku je „spousta náhod kolem ministryně Válkové“.  Náhody jsou kolem každého z nás, ale většinou nemají význam, a tak je tomu i zde.

Kdysi slušný deník se tímto způsobem přiznal k pokračujícímu poklesu mezi nejsprostší bulvár a předvedl, že novinařina může být špinavým řemeslem.

Nejde jen o bulvární titulky, ale i o pokleslý obsah článků. Na první straně se především přemílá „odhalení“, že se paní ministryně baví doma s manželem  Václavem Budínským o některých problémech, jimiž se zabývá v práci, a manžel se snaží využít svého neformálního vlivu a známostí, aby jí pomohl čelit účinkům nenávistné kampaně. Ubožačky, které bulvární paskvil sepsaly, strkají nos do soukromí Heleny Válkové a upírají jí právo na normální osobní život. Na tom, že si manželé povídají o věcech, které prožívají mimo domov, a soukromě se radí se svými nejbližšími, není přece nic neobvyklého, ani nemravného, nejde-li o záležitosti s povahou utajovaných skutečností.
Paní ministryně je také jen člověk: pokračující štvanice ji stresuje a v této situaci potřebuje na uvolnění „vrbu“, kterou se přirozeně může stát manžel.